Můj život se rozpadl ve chvíli, kdy jsem slyšela poslední slova svého manžela a zabouchnutí dveří. Nová naděje přišla s Andrejem, Čechem žijícím v Americe, ale místo štěstí mě čekalo další zklamání a samota. Teď se ptám sama sebe, jestli je možné utéct před minulostí a najít opravdové štěstí jinde.
Po čtyřiceti letech jsem se vrátila do rodného města, abych na chvíli unikla vlastní samotě a zahlédla stíny minulosti. Nečekaně jsem potkala Karla, muže, který mi kdysi zlomil srdce, a staré rány se znovu otevřely. Vzpomínky, nevyřčená slova a rodinné konflikty mě donutily přemýšlet, zda je možné odpustit a začít znovu.
Jsem Marie, důchodkyně z malého města. Po smrti manžela jsem zůstala sama se třemi dětmi, které teď dospěly a žijí své životy. Poslední dobou mě každý den volají, ale mám pocit, že to není kvůli mně, ale kvůli tomu, co po mně jednou zůstane.
Jmenuji se Nora a vždy jsem věřila, že stáří přináší klid a moudrost. Když jsem se rozhodla znovu vdát v šedesáti letech, doufala jsem v pohádkový konec, ale místo toho jsem narazila na tvrdou realitu. Můj příběh je o zklamání, rodinných konfliktech a hledání sebe sama v době, kdy už by člověk měl mít jasno.
Po třiceti letech mě manžel opustil kvůli mladší ženě. Myslela jsem, že nic horšího už mě nemůže potkat, ale pak přišly slova mých synů, která mě zlomila. Toto je můj příběh o zradě, rodinných konfliktech a hledání důvěry tam, kde jsem ji nejvíc potřebovala.
Popisuji nejtemnější období svého života po narození dcery, kdy jsem se cítila opuštěná, nepochopená a ztracená v nové roli matky. Bojuji se samotou, odcizením od manžela a zoufale hledám cestu zpět k sobě. Je to příběh bolesti, naděje a otázky, zda je možné znovu najít samu sebe, když jste matkou.
Jmenuji se Kamila a během čtrnácti týdnů jsem musela čelit nejtěžšímu rozhodnutí svého života. Nečekané těhotenství mě postavilo před otázku, zda mám sílu vychovávat dítě sama, když mě nejbližší opustili. Každý den jsem bojovala se strachem, studem i nadějí, že najdu správnou cestu.
Jmenuji se Zdeňka. Poté, co mi snacha Jana řekla, abych už nechodila na nedělní obědy, zůstala jsem sama se svými vzpomínkami a bolestí z rozpadlé rodinné tradice. Teď přemýšlím, jestli mám ještě místo v životě svého syna a co vlastně znamená být matkou, když už nejsem potřebná.
Celý život jsem pracovala v zahraničí, abych svým dětem zajistila lepší budoucnost. Koupila jsem jim dům v Praze, ale když jsem se po letech vrátila domů, čekalo mě jen odmítnutí a chlad. Tento příběh je o tom, jak někdy ani ty největší oběti nejsou odměněny láskou.
Jmenuji se Marie a s manželem Karlem žijeme v našem starém domě na okraji Plzně už přes čtyřicet let. Jednoho rána jsme našli v poštovní schránce anonymní dopis, který nás hluboce ranil a rozvířil vlnu emocí nejen v naší rodině, ale i v celé čtvrti. Nečekaná reakce sousedů a cizích lidí mi ukázala, že i v těžkých chvílích může vzniknout něco krásného.
Ocitla jsem se v bodě, kdy mě každé otevření lednice bolí víc než předchozí. Můj syn Dario, třicetidvouletý muž, stále žije doma a odmítá se postavit na vlastní nohy. Každý den bojuji s pocitem viny, strachem o jeho budoucnost a rozpadající se rodinou.
Všechno začalo jedné chladné listopadové noci, kdy mi můj manžel Petr oznámil, že odchází. Snažila jsem se roky držet naši rodinu pohromadě, ale nakonec jsem zůstala sama s otázkami, co jsem udělala špatně. Teď hledám sílu začít znovu a pochopit, kde se naše cesty rozdělily.
