Po deseti letech hledání lásky po rozvodu, Michal, charismatický a společenský muž, nikdy neměl nouzi o ženskou pozornost. Až do chvíle, kdy potkal Emílii, okouzlující, ale osamělou 45letou ženu. Jejich první setkání odhalilo nečekaná zjištění o jejím rozhodnutí zůstat nezadaná.
Vyrůstal jsem v malém městě a vždy jsem se cítil nepatřičně. Pouto městského života bylo neodolatelné a nakonec jsem se přestěhoval. Ale když mi máma zavolala, že přijede rodina, stál jsem před volbou, která změnila vše.
Čekala mě tvrdá lekce… Když se ohlížím zpět na svou minulost, přemýšlím, zda jsem byla dobrá matka, nebo zda jsem udělala chyby, za které nyní draze platím. Celý svůj život jsem věnovala svým dětem. Vychovávala jsem je sama poté, co můj manžel zemřel, když bylo našemu synovi pouhé dva měsíce a my už vychovávali naši nejstarší dceru. Pracovala jsem neúnavně. Ale nikdy
Většinu svého života jsem strávil prací v zahraničí, vydělával jsem slušné peníze, zatímco jsem nesmírně postrádal své děti a rodinu. Vždy jsem si říkal, že to dělám jen pro ně, abych jim zajistil dobrý život. Jak roky plynuly, bylo stále těžší pracovat – už jsem nebyl mladý a práce byla vyčerpávající.
Paní Marie je už dlouho v důchodu. Dívá se z okna a přemýšlí, co teď dělají její dospělé dcery a syn. Přijdou jí popřát k narozeninám? Možná alespoň zavolají? Nechtějí trávit svůj volný čas se starou matkou. „Pamatuji si, když mě manžel opustil se třemi dětmi. Není den, kdy bych si nevzpomněla na ty těžké časy…“
Opuštěná v malé venkovské vesnici, babička pokračovala ve svých denních rutinách, starala se o svou zahradu a udržovala svůj domov. Její syn žil ve vzdáleném městě a zřídka ji navštěvoval, což ji nechávalo toužit po společnosti jejích vnoučat.
Když jejich dcera dosáhla 18 let, Josef konečně opustil rodinu. Už mu na nás nezáleželo a nám na něm také ne. Kde je teď, co dělá, to nevíme.
Jmenuji se Karel. Moje žena, Nora, a já jsme byli spolu 30 let. Vždy jsem se staral o rodinu, zatímco Nora se starala o domácnost. Nikdy jsem nechtěl, aby pracovala; byl jsem šťastný, že je doma. Ale pak mě začala unavovat. Žili jsme v harmonii a respektovali se, ale láska vyprchala. Myslel jsem si, že je to normální. Bylo to
Zůstala sama v malé vesnici, Madla se dál starala o svou zeleninovou zahradu, jak to vždycky dělala. Její syn, David, žil ve vzdáleném městě a nemohl často navštěvovat.
Rozhodnutí bylo učiněno! „Stěhuji se na venkov,“ řekla Eliška, držíc klíče v ruce. „Prodala jsem svůj byt a koupila dům.“ Vít zůstal s otevřenou pusou a vidličkou v ruce: „Mami, to si děláš legraci?“ „Nedělám,“ usmála se tchyně. „Tvůj otec mě opustil, všechno ho přestalo bavit. Tak jsem se rozhodla začít znovu. A navíc, vnoučata…“
Když se naši přátelé a známí dozvěděli o našem řešení, považovali to za naprosto absurdní. „Co to děláte?!“ zvolali. „Tohle je dobré jen na dovolené!“ Ale my jsme měli v hlavě jiný plán.
Pro ty, kteří milovali a ztratili, může můj příběh rezonovat s vámi. Když jsem se ve 20 letech vdala za svou středoškolskou lásku, Josefa, věřila jsem v lásku na celý život. Oblečená v šatech, které se mi zdály jako sen, a srdcem plným nadějí, byla jsem epitomem mladé nevěsty připravené vydat se na celoživotní cestu. Život však měl jiné plány a po dvou desetiletích Josef odešel. Když jsem později potkala Bryana, našla jsem společnost, ale uvědomila jsem si, že manželství pro mě už znovu není v kartách. Moje dcera, Harper, často žertuje, že se jen bojím znovu obléct bílé šaty.
