Jsem Petr a nikdy bych nevěřil, že jedno rozhodnutí mé dcery Zuzany rozbije naši rodinu. Vždy jsme si byli blízcí, ale po její svatbě s Tomášem se mezi nás vkradlo ticho a nepochopení. Nejbolestivější bylo, když bez vysvětlení nepřišla na mé narozeniny – a já zůstal sám s otázkami, které mi nedají spát.
Jmenuji se Alena a celý život jsem věnovala svým dětem, ale teď, když jsou dospělé a mají vlastní životy, cítím se ztracená a nepotřebná. Snažím se najít nový smysl a pochopit, jak dál žít, když už nejsem středobodem jejich světa. Sdílím svůj příběh v naději, že nejsem sama a že společně najdeme cestu, jak se s tímto pocitem vyrovnat.
Každé léto se bojím, protože máma odjíždí na chalupu a já zůstávám sama s rodinou, která se mi rozpadá pod rukama. V tomhle příběhu popisuji, jak jsem se musela postavit chaosu, nepochopení i vlastním selháním, abych našla sílu znovu věřit sama sobě. Je to zpověď o tom, jak těžké je být vysloužilou mámou v české rodině, kde se očekává, že všechno zvládnu bez pomoci.
Jmenuji se Jitka a už léta žiju sama, i když mi mnozí říkají, že bych mohla mít kohokoliv. V tomto příběhu odhaluji, proč jsem se nikdy znovu nevdala, co mě k tomu vedlo a jaké vnitřní boje mě provázejí. Moje cesta je plná rodinných konfliktů, zklamání i naděje, že jednou najdu odvahu žít podle sebe.
Jmenuji se Eliška a po třiceti letech mateřství jsem zůstala sama v domě, kde kdysi zněl dětský smích. Nejstarší syn Tomáš odjel do Německa a už roky se neozval, dcera Hana má vlastní rodinu v Brně a nejmladší Petr žije v Praze, kde na mě nemá čas. Každý večer si prohlížím staré fotografie a přemýšlím, jestli jsem někde neudělala chybu, že je teď kolem mě takové ticho.
Jmenuji se Vladimír, je mi 72 let a poslední roky mě tíží samota v našem velkém rodinném domě. Rozhodl jsem se pozvat své děti a vnoučata, abychom znovu zažili společné chvíle, ale místo radosti přišly nečekané konflikty a bolestné otázky. Příběh o tom, jak těžké je překonat propasti mezi generacemi a najít cestu zpět k sobě.
Jednoho mrazivého rána jsem se rozhodla, že už nechci být otrokem peněz. Opustila jsem svůj byt v Jihlavě, prodala všechno, co jsem měla, a začala žít na opuštěné chalupě bez elektřiny a vody. Můj příběh je o boji s osamělostí, nepochopením rodiny a každodenním zápasem o přežití v české realitě.
Jsem Marie a mám dvě krásná vnoučata, která mi však syn s jeho ženou téměř neukazují. Všechno se změnilo po jedné hádce s mojí snachou, která mě viní z jejich finančních problémů. Teď se ptám sama sebe, jestli je možné napravit vztahy v rodině, když bolest a nedorozumění přerostly v ticho.
Jmenuji se Natálie a celý život jsem byla zvyklá spoléhat jen sama na sebe. Ve svých šestatřiceti jsem se rozhodla stát matkou, i když bez partnera. Netušila jsem, že s příchodem mých dvojčat do života vstoupí i nevyřčené tajemství, které změní vše.
Jsem Marie, čerstvá důchodkyně, která se po úrazu musela přestěhovat ke své dceři Lucii. Společné soužití nám oběma převrátilo život naruby – musely jsme čelit starým křivdám, novým kompromisům i nečekaným radostem. Příběh o tom, jak těžké je přijmout pomoc a znovu najít cestu k vlastní rodině.
Jmenuji se Ivana a poslední rok jsem se přistihla, že raději zůstávám v práci déle, než abych šla domů za svým mužem. Naše manželství se změnilo v nekonečný kolotoč hádek, výčitek a mlčení. V tomto příběhu otevřeně popisuji, jaké to je žít s pocitem, že domov už není útočištěm, ale místem, odkud chci utéct.
Celý život jsem byl přesvědčený, že mi samota vyhovuje. Jenže když jsem potkal Hanu, všechno se změnilo a já musel přehodnotit, co vlastně znamená být šťastný. Tohle je příběh o tom, že nikdy není pozdě začít znovu.
