Jmenuji se Eliška a po třiceti letech mateřství jsem zůstala sama v domě, kde kdysi zněl dětský smích. Nejstarší syn Tomáš odjel do Německa a už roky se neozval, dcera Hana má vlastní rodinu v Brně a nejmladší Petr žije v Praze, kde na mě nemá čas. Každý večer si prohlížím staré fotografie a přemýšlím, jestli jsem někde neudělala chybu, že je teď kolem mě takové ticho.
Jmenuji se Vladimír, je mi 72 let a poslední roky mě tíží samota v našem velkém rodinném domě. Rozhodl jsem se pozvat své děti a vnoučata, abychom znovu zažili společné chvíle, ale místo radosti přišly nečekané konflikty a bolestné otázky. Příběh o tom, jak těžké je překonat propasti mezi generacemi a najít cestu zpět k sobě.
Jednoho mrazivého rána jsem se rozhodla, že už nechci být otrokem peněz. Opustila jsem svůj byt v Jihlavě, prodala všechno, co jsem měla, a začala žít na opuštěné chalupě bez elektřiny a vody. Můj příběh je o boji s osamělostí, nepochopením rodiny a každodenním zápasem o přežití v české realitě.
Jsem Marie a mám dvě krásná vnoučata, která mi však syn s jeho ženou téměř neukazují. Všechno se změnilo po jedné hádce s mojí snachou, která mě viní z jejich finančních problémů. Teď se ptám sama sebe, jestli je možné napravit vztahy v rodině, když bolest a nedorozumění přerostly v ticho.
Jmenuji se Natálie a celý život jsem byla zvyklá spoléhat jen sama na sebe. Ve svých šestatřiceti jsem se rozhodla stát matkou, i když bez partnera. Netušila jsem, že s příchodem mých dvojčat do života vstoupí i nevyřčené tajemství, které změní vše.
Jsem Marie, čerstvá důchodkyně, která se po úrazu musela přestěhovat ke své dceři Lucii. Společné soužití nám oběma převrátilo život naruby – musely jsme čelit starým křivdám, novým kompromisům i nečekaným radostem. Příběh o tom, jak těžké je přijmout pomoc a znovu najít cestu k vlastní rodině.
Jmenuji se Ivana a poslední rok jsem se přistihla, že raději zůstávám v práci déle, než abych šla domů za svým mužem. Naše manželství se změnilo v nekonečný kolotoč hádek, výčitek a mlčení. V tomto příběhu otevřeně popisuji, jaké to je žít s pocitem, že domov už není útočištěm, ale místem, odkud chci utéct.
Celý život jsem byl přesvědčený, že mi samota vyhovuje. Jenže když jsem potkal Hanu, všechno se změnilo a já musel přehodnotit, co vlastně znamená být šťastný. Tohle je příběh o tom, že nikdy není pozdě začít znovu.
Jmenuji se Jana a jednoho večera jsem si uvědomila, že můj manžel Petr už mě nemiluje. Všechno začalo nenápadně – mlčení u večeře, pohledy do mobilu místo do očí a pocit, že jsem v našem bytě sama, i když sedíme vedle sebe. Tento příběh je o tom, jak jsem hledala odvahu postavit se pravdě a rozhodnout se, co dál.
Jmenuji se Ivana a celý život jsem obětovala svému jedinému synovi, Tomášovi. Když se oženil s Lenkou, chtěla jsem jim být oporou, ale moje pomoc se obrátila proti mně. Teď stojím na prahu samoty a přemýšlím, jestli jsem někdy opravdu žila pro sebe.
Celý život jsem vyrůstal jen s mámou a babičkou v malém bytě na sídlišti v Ostravě. Táta o mně věděl, ale nikdy se neukázal, a máma o něm téměř nemluvila. Vždycky jsem cítil prázdné místo, které jsem se snažil zaplnit otázkami, vztekem i nadějí, že jednou najdu odpovědi.
Jmenuji se Klára a v pětatřiceti letech jsem úspěšná, samostatná žena, která však stále touží po lásce a manželství. V dnešní době, kdy se většina mých vrstevnic soustředí na kariéru a osobní rozvoj, se cítím jako outsiderka, protože toužím po něčem, co už se zdá být přežitkem. Můj příběh je o hledání rovnováhy mezi nezávislostí a touhou po blízkosti, o rodinných konfliktech a o tom, jak těžké je najít lásku v moderní Praze.
