Všechno začalo jedním vlasem na židli a skončilo rozbitým přátelstvím. V příběhu popisuji, jak se z banálního nedorozumění může stát drama, které odhalí pravé tváře lidí kolem nás. Přemýšlím, jestli jsme někdy schopni opravdu odpustit a zapomenout.
Jsem Jana a poslední dva roky pečuji o svého dědečka, který po pádu zůstal téměř nepohyblivý. Každý den bojuji s vlastními emocemi, výčitkami a únavou, ale zároveň se snažím neztratit lásku a úctu k člověku, který mě vychoval. Můj příběh je o tom, jak těžké je být oporou, když se sám cítíte na dně.
Jmenuji se Nikola a vždy jsem byla přesvědčená, že všechno zvládnu sama. Když jsem se rozhodla rodit doma, věřila jsem, že tím ochráním svou rodinu a dokážu svou sílu. Můj příběh je o odvaze, tvrdohlavosti i o tom, jak tenká je hranice mezi nezávislostí a osaměním.
Jmenuji se Tereza a nikdy bych nevěřila, že jedno odpoledne u strýce Pavla mi změní pohled na celou naši rodinu. Místo obvyklých vtípků a dárků jsem potřebovala jeho pochopení a radu, protože jsem se ocitla na životní křižovatce. To, co začalo jako obyčejná návštěva, odhalilo staré rodinné křivdy a přinutilo nás oba přemýšlet, co vlastně znamená být rodina.
Jmenuji se Jana a celý život sleduji, jak mezi mými dcerami, Lenkou a Martinou, doutná napětí. Teď, když mají vlastní děti, se jejich soupeření přeneslo i na jejich syny – Tomáše a Jakuba. Cítím se bezmocná a přemýšlím, jestli jsem někde neudělala chybu.
Jmenuji se Jana a už čtrnáct let žiji s Markem v manželství, které by bylo téměř dokonalé, nebýt jeho matky. Moje tchyně Marie mi dlouhé roky ztrpčovala život, zasahovala do našeho soukromí a rozdmýchávala konflikty. Teď se však karta obrátila a já stojím před otázkou, jestli dokážu odpustit, když se jí všechno vrátilo.
Jmenuji se Hana a po smrti manžela žiji sama v pražském paneláku. Moje děti mají vlastní životy a já se potýkám s pocitem osamění a zbytečnosti. Sdílím svůj příběh, abych našla radu, útěchu a možná i nové přátele.
Jmenuji se Ivana a celý život jsem bojovala s tlakem vypadat mladě a dokonale. I když mi všichni záviděli můj vzhled, uvnitř jsem cítila prázdnotu a strach ze stárnutí. Tento příběh odhaluje, jak těžké je žít ve společnosti, která hodnotí člověka podle vzhledu, a jaké to je, když krása není lékem na vnitřní bolest.
Jednoho deštivého večera jsem stála před domem svých rodičů, promočená a zoufalá, protože mě manžel opět ponížil. Místo útěchy jsem však slyšela jen výčitky a dveře se mi zavřely před nosem. Tato bolestná zkušenost mě donutila přehodnotit nejen svůj vztah s manželem, ale i s vlastní rodinou.
Jmenuji se Karolína a poslední roky mého života se točí kolem nekonečných rodinných oslav, které mě vysávají. Můj muž Tomáš nechápe, jak moc mě ničí neustálé návštěvy jeho rodičů, kteří si z našeho bytu udělali druhý domov. Dnes jsem poprvé odmítla otevřít dveře – a všechno se změnilo.
Jednoho večera jsem zaslechla hádku rodičů, která změnila celý můj život. Táta odešel a já zůstala s mámou, která se snaží držet rodinu pohromadě, i když se sama rozpadá. Hledám odpovědi na otázky, které mi nikdo nechce nebo neumí dát.
Jmenuji se Petra a po rozvodu jsem hledala nový začátek pro sebe a svou desetiletou dceru Míšu. Když už jsem byla rozhodnutá koupit byt, stála jsem před rozhodnutím, které mohlo změnit náš život. Nakonec to byla právě Míša, kdo mi otevřel oči a zabránil velké chybě.
