Jmenuji se Jana a před lety jsem opustila práci, abych byla oporou své dceři Lucii. Teď, když je Lucie v osmé třídě, se snažím najít cestu zpět do pracovního života, ale narážím na nečekané překážky a pochybnosti o vlastní hodnotě. Můj příběh je o oběti, lásce a hledání sebe sama v době, kdy se svět kolem mě změnil.
Jmenuji se Barbora a celý život jsem zasvětila svému synovi Tomášovi. Když jsem ho po letech potkala na ulici a on předstíral, že mě nezná, zhroutil se mi svět. Tento příběh je o bolesti, zklamání a otázce, zda matčina láska někdy opravdu stačí.
Jmenuji se Klára, je mi pětadvacet a ještě před rokem jsem věřila, že mě čeká pohádková svatba s mužem, kterého miluji. Místo toho jsem zjistila, že zatímco jsem s rodinou vybírala šaty a dort, můj snoubenec Petr a jeho matka tajně řešili finanční problémy a přepisovali dům. Tahle zrada mě zasáhla víc, než bych kdy čekala, a donutila mě přehodnotit, co vlastně znamená důvěra v rodině.
Jednoho dusného červnového večera jsem navrhla, abychom si s tchyní rozdělily police v lednici. Místo klidu to ale přineslo jen další hádky a napětí v naší domácnosti, kde žijeme už čtyři roky pohromadě. V příběhu popisuji, jak těžké je žít pod jednou střechou s dominantní tchyní, když odchod není možný a každodenní drobnosti se mění v bojiště.
Jmenuji se Tomáš a celý život jsem hledal opravdovou lásku, ale často jsem narážel na povrchnost a předstírání. Můj příběh začíná v okamžiku, kdy jsem poznal Lucii, ženu, která mi ukázala, jak těžké je najít upřímnost v době, kdy se všichni snaží být někým jiným. Je to vyprávění o touze po opravdovosti, o zklamáních i naději, že skutečná krása je ukrytá hluboko uvnitř.
Jednoho rána jsem na pardubickém nádraží čekal na vlak, který měl být únikem z mého nudného života. Místo klidné cesty jsem se však stal svědkem události, která mě donutila přehodnotit vše, čemu jsem věřil. Tato cesta mi obrátila život naruby a postavila mě před rozhodnutí, která jsem si nikdy neuměl představit.
Po návratu z porodnice jsem zjistila, že můj partner Tomáš na příchod našeho syna vůbec nepřipravil domov. Místo radosti mě čekal chaos, nepořádek a pocit naprosté samoty. V příběhu popisuji své zoufalství, vnitřní boj a hledání síly postavit se nejen partnerovi, ale i vlastní nejistotě.
Jmenuji se Jitka a celý život jsem bojovala za právo být sama sebou, i když mě to stálo rodinu, přátele i pověst. V šedesáti letech jsem stále ta, která říká věci nahlas, i když to bolí. Můj příběh je o odvaze žít podle vlastních pravidel v zemi, kde se od žen očekává ticho a poslušnost.
Všechno začalo jedním telefonátem, který změnil naši rodinu navždy. Dědictví po vzdálené tetě v Praze nám mělo přinést nový začátek, ale místo toho odhalilo skryté křivdy, závist a touhu po lepším životě. Teď stojím před otázkou, zda to všechno stálo za to a jestli se někdy dokážeme znovu sejít jako rodina.
Právě jsem se vdala za Petra a věřila, že začneme nový život v domě, který mi máma slíbila. Jenže místo toho přišla zpráva o rozvodu rodičů a máma oznámila, že si dům nechá pro sebe. Zůstala jsem mezi dvěma ohni – mezi loajalitou k rodině a touhou po vlastním domově.
Jsem Marie a nikdy jsem si nemyslela, že budu stát před otázkou, jestli dokážu přijmout dítě, které není z naší rodiny. Když si můj syn Petr přivedl domů svou snoubenku Janu i s její malou dcerkou, rozvířilo to v naší rodině staré rány a předsudky. Příběh o tom, jak těžké je otevřít srdce někomu, kdo do něj nepatří podle tradic, ale možná právě proto tam má být.
V ten den, kdy jsem opustila Petra, jsem konečně našla odvahu postavit se za sebe i naši dceru. Jeho matka mi nikdy nedala pocítit, že jsem v jejich domě vítaná, a Petr nikdy nepochopil, proč jsem odešla. Teď stojím před otázkou: Jak dlouho má člověk snášet ponižování, než si dovolí začít znovu?
