Hledání Rady: Je Sdílený Prostor Mou Jedinou Možností?
S měnícími se rodinnými dynamikami stojím před těžkým rozhodnutím přestěhovat se do sdíleného prostoru v našem domě. Potřebuji radu, zda je to správný krok.
„Dcera si vybrala tchyni před vlastní matkou!“: Byla jsem poslední, kdo se dozvěděl o jejím těhotenství
Upřímně řečeno, já a moje dcera Klára jsme nikdy neměly zvlášť blízký vztah. Od dětství byla Klára velmi uzavřená a já nikdy nenašla čas překlenout mezi námi vzniklou propast, abych ji přiměla otevřít se a mluvit se mnou. Vždycky jsem pracovala, snažila se zajistit nám oběma šťastný život. Její otec nás opustil, když
„Moje snacha se urazila, když jsem jí nabídla naše staré nábytek“: Musíme vždy dávat své potřeby stranou?
Je nutné vždy dávat své potřeby stranou a kupovat pro naše děti vše nové? Moje snacha, Iveta, se zdá být neustále nespokojená. Ať už uděláme cokoli, nikdy to pro ni není dost dobré, vždy najde důvod ke stížnosti a její kritický pohled by mohl být téměř smrtící. Někdy mi je dokonce líto mého syna, Karla.
„Moje snacha nepotřebuje nikoho, ani své vlastní dítě“
Zpočátku jsem si myslela, že je to jen moje představivost, ale časem jsem si uvědomila, že to není pravda. Může se zdát, že jsem proti ní zaujatá, ale pravda se ukázala jinak.
„Nenechají mě žít svůj vlastní život: Stálý stín potřeb mé sestry“
Více než dvě desetiletí slyším stále stejný refrén a jsem vyčerpaný. Proč moje matka nemůže přestat věřit, že dlužím něco své sestře?
„Roky jsem podporovala svou sestru, ale ona to nikdy tak neviděla“: Víkend, kdy jsem sundala růžové brýle
Od dětství nám matka vštěpovala důležitost vzájemné podpory. Kdykoli jsem udělala něco pro sebe, cítila jsem se provinile. Veronika se vdala hned po střední škole a během druhého ročníku vysoké školy otěhotněla. Musela si vzít akademické volno, protože nedokázala skloubit studium s mateřstvím. Nechci ji soudit, protože si sama vybrala svou cestu. Své budoucnosti jsem si představovala jinak.
„Nikdy by mě nenapadlo, že se můj syn tak změní. Moje snacha se ke mně chová jako k cizí osobě“: Nemohu se ani zeptat, jak se mají
„Během posledních sedmi let jsem jim nikdy nežádala o peníze; ani mě to nenapadlo. Místo toho se snažím je navštěvovat s dárky, v naději, že překleneme rostoucí propast mezi námi.“
„Neustálé volání tchyně o víkendovou pomoc: Když už toho bylo dost“
Osm let jsem se snažila udržet dobré vztahy s mojí tchyní. Od našeho stěhování z malého města do Prahy začala volat mému manželovi Tomášovi a mně, aby jsme za ní každý víkend přijeli a pomohli jí. Říct rodině ne je těžké, takže jsme vždy jeli a pomáhali s úklidem, vařením, praním a běžnou údržbou domácnosti. Ale člověk dokáže zvládnout jen určitou míru zátěže.
„Po smrti manžela se moje tchyně chtěla přistěhovat k nám: V 55 letech je příliš mladá na to, aby byla tak bezradná“
Nedávno ovdovělá v 55 letech, moje tchyně, Eliška, začala sebe sama prezentovat jako osamělou, neoblíbenou ženu se zhoršujícím se zdravím, zejména svému jedinému synovi, Tomášovi, a jeho manželce, Barboře. Proč? Podle mého názoru Eliška touží po pozornosti a péči, nebo ji možná jen nudí. Tomáš se mnou však nesouhlasí a kvůli tomu
„Neobvyklá snacha syna: Trvá na společném dělení domácích prací“
„Ahoj, Naďo, jak se máš? Co je nového?“ – „Ahoj, Renato, všechno v pořádku. Děti přijely na svátky, přivezly vnoučata… Jsou tak roztomilí, přinesli nákup, všichni se sešli, vařili, prostírali… a nikdo nebyl unavený, všichni si to užívali…“ – „Máš štěstí se svojí snachou. Můj syn si našel docela zvláštní, vůbec to není žena pro něj.“ – „Proč? Myslela jsem…“
„Pokud chceš vidět svého vnuka, kočka musí pryč,“ řekla snacha tchyni
Se dvěma dospělými syny, každým s vlastní rodinou, se život zdál být plný. Nicméně neočekávaný ultimátum od snachy ohledně milovaného domácího mazlíčka, kočky, přinesl nepředvídané zármutky.