„Odpusť mi,“ zašeptala. „Osud mě potrestal. Nech mě občas vidět mého vnuka.“
Hana nikdy neměla ráda svou snachu, ale nikdo nečekal takové zacházení s dědicem. Žena křičela, že by měla Alena opustit dům s dítětem.
Hana nikdy neměla ráda svou snachu, ale nikdo nečekal takové zacházení s dědicem. Žena křičela, že by měla Alena opustit dům s dítětem.
V otázkách dědictví často dochází ke střetu očekávání s realitou. Můžete doufat v jedno, ale skončit úplně jinak. Ale proč by matka rozhodla nechat svou rodinu bez ničeho?
„Jen tak! Chceš se se mnou rozejít a ani se nezeptáš proč!“ zvolal. „Navrhuješ, abych se s tebou rozešla bez vysvětlení?“
Přistoupili jsme k situaci s plnou zodpovědností, vše potřebné jsme nakoupili s předstihem. Karel mi pomáhal, dokonce stihl zrenovovat dětský pokojíček před příchodem našeho miminka.
Od samého začátku moje tchyně dávala jasně najevo přednost dětem své dcery a vyjadřovala pochybnosti o původu mých dětí. Toto odhalení přišlo krátce po mé svatbě s jejím synem.
Televizní pořady často zobrazují srdcervoucí příběhy dětí, které nechtějí jejich rodiče, a málokdo z diváků zůstane netknut. Vždy jsem se na těchto programech aktivně podílel – volal jsem, daroval peníze na podporu sirotků a dětských domovů. V práci jsme s kolegy tyto problémy pravidelně probírali a navštěvovali jsme sirotčince, kde jsme dětem nosili dárky. Ale nic mě nepřipravilo na osobní drama, které se odehrálo, když
Roman byl nesporně atraktivní a mnoho mých přátel ho chtělo pozvat na osobní trénink. Nebyla jsem výjimkou. K mému překvapení Roman rychle souhlasil, ale to, co následovalo, předčilo všechna očekávání.
Po dlouhém dni víkendových prací si Karel a Pavlína konečně sedli na zasloužené drinky. Co mělo být relaxační večerem, se změnilo, když dostali neočekávaný hovor od Pavlíniny sestřenice Isabely, což mělo nečekané následky.
Jan a Eva dlouho snili o nové cedrové vířivce na své zahradě. Chtěli cítit čerstvou vůni přírodního dřeva… Dříve měli starou, ale ta se rozpadala.
Při nedávné návštěvě přijela máma navštívit svou vnučku. Zeptala jsem se jí, jestli by chtěla kávu, a v tu chvíli se rozplakala: „Proč se ptáš? Není to snad jasné, že jsem zpět?“
Klára si užívala svůj první volný den po týdnech, lenošila v posteli až do pozdního dopoledne, když jí nečekaně zazvonil telefon. Nastavila si režim „Nerušit“, takže to muselo být něco naléhavého. Byli to její rodiče, Jan a Veronika, s překvapivou zprávou, která změnila vše.
Je samozřejmé, že byla zvyklá je otírat, ale můj vzhled byl vždy vnímán negativně, i když to nikdy neukázala otevřeně.