Ve stáří jsem se přestěhovala k dceři, abych nebyla sama, ale brzy jsem zjistila, že v jejím domě jsem jen hostem. Každý den jsem bojovala s pocitem, že už nepatřím nikam, a rodinné konflikty mě donutily přehodnotit celý svůj život. Příběh o ztrátě domova, hledání úcty a touze po skutečné blízkosti.
Jmenuji se Marie a stojím před těžkým rozhodnutím: má dcera Eva mě prosí, abych ji i s rodinou vzala zpátky domů. Jejího muže ale už v domě nechci, protože naše společné soužití bylo dřív peklo. Bojím se, že tím zničím vztah s dcerou i vnučkou, ale zároveň nechci znovu prožívat stejná trápení.
Jmenuji se Tomáš a byl jsem odložen hned po narození kvůli vzácné genetické poruše. Prošel jsem dětskými domovy, pěstounskými rodinami i šikanou, ale nikdy jsem nepřestal toužit po skutečné rodině a přijetí. Můj příběh je o bolesti, odvaze a hledání vlastní hodnoty v zemi, kde být jiný znamená být sám.
Moje sestra Klára zůstala sama s dětmi poté, co ji opustil manžel. V tu dobu jsem plánovala vlastní svatbu a byla jsem postavena před těžké rozhodnutí, zda jí finančně pomoci na úkor svého štěstí. Tento příběh je o vině, rodinných konfliktech a o tom, jak peníze dokážou rozdělit i ty nejbližší.
Všechno začalo jedním telefonátem od našeho mladšího syna, který nás prosil, abychom si ho vzali zpátky domů. S manželem jsme se rozhodli pro nový začátek v domě na hypotéku, ale netušili jsme, jak moc to zasáhne naši rodinu. Teď přemýšlím, jestli jsme udělali správné rozhodnutí a co všechno jsme tím riskovali.
Jmenuji se Adam a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem přivedl svou nevěstu domů. Máma byla v šoku, protože jsem si vybral ženu, kterou si pro mě nikdy nepředstavovala. Ten den změnil naši rodinu navždy a já se stále ptám, jestli jsem udělal správné rozhodnutí.
Všechno se změnilo během jediné noci, kdy mi Petr oznámil, že mě opouští, i když čekám jeho dítě. Zůstala jsem sama v malém bytě na Žižkově, zatímco on už měl jinou. Musela jsem najít sílu čelit rodinným předsudkům, finanční nejistotě i vlastní bolesti a rozhodnout se, jestli budu bojovat za sebe a své dítě.
Ocitl jsem se na letišti v Praze, kufr těžký, srdce ještě těžší. Po půl roce práce v Německu jsem se těšil domů, ale místo radosti mě čekalo rozčarování. Moje žena Lenka mezitím utratila všechny naše úspory a já si začal klást otázku, jestli jsme ještě vůbec rodina.
Jednoho odpoledne mi syn položil otázku, která mi převrátila život naruby. Všechny mé úspěchy a snaha být dokonalou matkou se rozpadly v jediném okamžiku, kdy jsem musela čelit pravdě o našem rodinném soužití. Tento příběh je o bolesti, zklamání i naději, že rodina může najít cestu zpět k sobě.
Přijala jsem do svého bytu sestřenici v nouzi, protože jsem věřila, že rodina je nade vše. Po několika měsících jsem však zjistila, že mě okrádá, a musela jsem čelit nejen ztrátě důvěry, ale i vlastní naivitě. Tento příběh je o tom, jak těžké je přiznat si, že někdy největší rány přicházejí právě od těch, které milujeme.
Jmenuji se Eliška a stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života: mám mě k oltáři vést můj biologický otec, kterého jsem téměř neznala, nebo můj nevlastní táta, který mě vychoval a byl mi oporou? Vše vyvrcholilo na rodinné oslavě, kde se staré rány znovu otevřely a já musela čelit pravdě o své rodině. Teď nevím, jestli vůbec dokážu udělat správné rozhodnutí.
Jsem Alena a v šedesáti pěti letech jsem se stala plnohodnotnou babičkou na plný úvazek. Místo klidného stáří a splněných snů jsem se ocitla v kolotoči povinností, kde moje vlastní potřeby přestaly existovat. Teď stojím před otázkou, jestli mám právo chtít zpět svůj život.
