Jmenuji se Eliška a stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života: mám mě k oltáři vést můj biologický otec, kterého jsem téměř neznala, nebo můj nevlastní táta, který mě vychoval a byl mi oporou? Vše vyvrcholilo na rodinné oslavě, kde se staré rány znovu otevřely a já musela čelit pravdě o své rodině. Teď nevím, jestli vůbec dokážu udělat správné rozhodnutí.
Jsem Alena a v šedesáti pěti letech jsem se stala plnohodnotnou babičkou na plný úvazek. Místo klidného stáří a splněných snů jsem se ocitla v kolotoči povinností, kde moje vlastní potřeby přestaly existovat. Teď stojím před otázkou, jestli mám právo chtít zpět svůj život.
Jmenuji se Ivana a celý život jsem se snažila být tou nejlepší matkou. Když se moje dcera Lucie po svatbě i s manželem nastěhovala zpět domů, myslela jsem, že je to jen na chvíli. Teď už ale nevím, kde je hranice mezi pomocí a ztrátou vlastního domova.
Jmenuji se Jaroslav a celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil domov. Nikdy by mě nenapadlo, že právě naši synové, Tomáš a Lukáš, se nás pokusí vystrnadit z domu, který jsme s manželkou Alenou budovali celý život. Tento příběh je o zradě, bolesti, ale i o síle postavit se vlastní rodině.
Jmenuji se Ondřej a nikdy bych nevěřil, že mě zradí vlastní bratr. V příběhu popisuji, jak jsem se s jeho zradou vyrovnával, jakou roli v tom sehrál náš farář a jak těžké je najít cestu k odpuštění, když vás zklame ten nejbližší. Moje cesta je plná bolesti, otázek a hledání smyslu v rodinných vztazích.
Jmenuji se Ludmila a celý život jsem žila pro svou rodinu. Když mě synova žena začala od mých vnoučat izolovat, myslela jsem, že je to jen nedorozumění. Nakonec jsem zjistila pravdu, která mě zlomila a donutila přehodnotit celý svůj život.
Jmenuji se Tomáš a celý život mě provázela babička Marie, která se před celou vesnicí chlubila mým úspěchem, i když mě téměř neznala. Její pýcha a potřeba uznání rozdělovala naši rodinu a já jsem se musel rozhodnout, jestli budu dál mlčet, nebo konečně řeknu pravdu. Tento příběh je o bolesti, kterou způsobují nevyřčené pravdy a o tom, jak těžké je postavit se rodinným mýtům.
Jsem Hana a nikdy jsem si nemyslela, že mě vlastní rodina zradí. Po letech práce v Německu jsem zjistila, že můj muž má milenku a naši synové to přede mnou tajili. Teď stojím před troskami svého života a ptám se, kde jsem udělala chybu.
V prosinci jsem pozvala osamělou sousedku na Štědrý večer, protože mi jí bylo líto. Netušila jsem, že se stane nejbližší osobou v mém životě a že společně překonáme samotu i rodinné konflikty. Tento příběh je o tom, jak nečekané přátelství může změnit život a otevřít srdce.
Jsem Lucie a s manželem Pavlem jsme půl roku investovali vše do rekonstrukce starého domu jeho matky. Když jsme doufali, že se tam konečně usadíme, tchyně dům darovala Pavlovu bratrovi. Cítím se zrazená, zklamaná a nevím, jestli ještě někdy dokážu své tchyni odpustit.
Jednoho deštivého večera jsem seděla u kuchyňského stolu a poslouchala, jak moje nejlepší kamarádka Marcela oznamuje, že se po třiceti letech manželství rozvádí. Všechno, co jsme považovaly za jisté, se najednou rozpadlo – a já jsem si musela přiznat, že i můj vlastní život je plný prázdnoty a nevyřčených otázek. Ten večer změnil nejen Marcelin osud, ale i můj pohled na to, co znamená být ženou v Česku po padesátce.
Jmenuji se Lucie a jsem matka tří dětí z Brna. Kvůli svým tetováním jsem byla vyloučena ze školních akcí a čelím diskriminaci při hledání práce. Můj příběh je o bolesti, hrdosti a boji za právo být sama sebou i pro své děti.
