Jedné noci jsem zoufale volala mamince o pomoc s malou Emou, netušíc, že tím spustím řetězec událostí, které otřesou naší rodinou. Když rodiče navrhli, že se k nám na rok nastěhují, ocitla jsem se v pasti mezi vděčností, výčitkami a potřebou chránit svůj vlastní prostor. Teď stojím před rozhodnutím, které může změnit nejen můj život, ale i vztahy v celé rodině.
Jsem Marie a celý život jsem věřila, že rodina je největší oporou. Když mě ale má vlastní neteř Lucie chtěla připravit o byt, zhroutil se mi svět. Teď se ptám, jestli je krev opravdu hustší než voda.
Jsem rozvedená matka malé dcery a zároveň jedinou oporou svého nevlastního otce, který odmítá odejít do domova pro seniory. Každý den balancuji mezi povinnostmi vůči své rodině a zoufalou snahou zajistit důstojný život starému muži, který mě vychoval. V srdci českého venkova se odehrává tichý boj, který mě nutí pochybovat o vlastních hodnotách i budoucnosti.
Jmenuji se Božena a celý život jsem se snažila být oporou své rodině. Když se můj syn Tomáš oženil a přivedl si domů svou ženu Lucii, chtěla jsem jim pomoci, jak nejlépe jsem uměla – vařila jsem, uklízela a starala se o jejich syna Filípka. Místo vděku jsem však pocítila jen chlad a odcizení, které mě přimělo přehodnotit celý svůj život.
Jmenuji se Zofie a celý život jsem obětovala rodině. Když jsem skončila v nemocnici, věřila jsem, že nejhorší už mám za sebou. Skutečná bolest ale přišla až ve chvíli, kdy mě navštívila moje dcera Marta.
Jmenuji se Alena a po letech, kdy jsem s manželem byla pro naši dceru Lucii a její rodinu neustálou oporou, jsem se rozhodla říct dost. Miluji svá vnoučata, ale pocit, že jsme se stali pouhou samozřejmostí, mě začal dusit. Náš malý rodinný převrat spustil lavinu emocí, která změnila naše vztahy navždy.
Jednoho večera mi tchyně oznámila, že mám měsíc na to, abych opustila její byt, a můj muž Tomáš jen mlčel. Cítila jsem se zrazená, opuštěná a bezmocná, ale právě v těchto chvílích jsem musela najít sílu začít znovu. Toto je můj příběh o hledání hranic, rodinných konfliktech a odvaze postavit se za sebe.
Jmenuji se Tereza a nikdy bych nevěřila, že největší bolest v životě mi způsobí právě ti, od kterých bych čekala pomoc. S manželem Petrem jsme roky snili o vlastním domově, ale jeho bohatí rodiče nám odmítli pomoci, i když by pro ně šlo o drobnost. Teď stojím před otázkou, co vlastně znamená rodina a jak vysvětlit našemu synovi, proč jeho prarodiče nechtějí být součástí našeho života.
Celý život jsem obětovala pro své děti, koupila jim byty a doufala, že budeme držet při sobě. Teď, když jsem zpátky v Praze, cítím se ve vlastních domech jako cizinec. Tento příběh je o rodině, zklamání a touze po skutečném domově.
Jmenuji se Dana a celý život jsem žila ve stínu svého manžela Karla. Když nás opustil na staré chalupě uprostřed ničeho, musela jsem poprvé v životě bojovat sama za sebe i za naše děti. Můj příběh je o přežívání, zklamání a o tom, jak těžké je najít štěstí, když vám osud hází klacky pod nohy.
Moje tchyně, paní Věra, nám dala měsíc na vystěhování z jejího bytu, přestože jsem věřila, že jsme rodina. Cítila jsem se zrazená, bezmocná a nepochopená, zatímco můj muž Tomáš její rozhodnutí tiše přijal. Skrze slzy a hádky jsem musela přehodnotit, co pro mě znamená rodina a kde je hranice mezi pomocí a samostatností.
Jsem svědkem toho, jak moje sestra Hana celý život obětovala svým dětem, ale když přišla nemoc a stáří, zůstala sama. Sleduji její bolest i vlastní bezmoc, protože jí nedokážu dát to, co potřebuje nejvíc – blízkost a lásku svých dětí. Přemýšlím, kde jsme jako rodina i společnost selhali, že se oběť a oddanost nevrací.
