Jsem Jana, obyčejná žena z Prahy, která věřila ve svou rodinu. Všechno se změnilo, když mi sousedka oznámila, že můj manžel vodí domů jinou ženu. Od té chvíle se mi život obrátil naruby a já hledám odpovědi na otázky, které mě pálí každou noc.
Jmenuji se Barbora a nikdy bych nevěřila, že budu ve svých padesáti letech znovu těhotná – tentokrát však ne pro sebe, ale pro svou dceru Kláru. Můj příběh je o lásce, bolesti, nečekaných zradách i o tom, jak hluboko může rodina klesnout, když se snaží zachránit to nejcennější. Až do poslední chvíle jsem netušila, jak vysokou cenu za svou oběť zaplatím.
Jmenuji se Alena a můj život se obrátil naruby, když si můj syn Marek přivedl domů svou přítelkyni Evu. Zpočátku jsem byla nadšená, ale postupně jsem začala chápat, že jsem se v Evě hluboce zmýlila. Tento příběh je o tom, jak těžké je přiznat si vlastní omyl a jaké následky může mít slepá důvěra.
Jsem Jana a právě jsem se dozvěděla, že moje snacha Lucie a syn Tomáš žijí s malým v přeplněném bytě s její problematickou rodinou. Musím se rozhodnout, jestli zruším své dlouho plánované plány, abych jim pomohla, nebo jestli si nechám říkat dobrá babička jen na oko. Všechno se ve mně pere a nevím, co je správné.
Jednoho deštivého odpoledne jsem se ocitla v kuchyni, kde jsem zoufale toužila po chvíli klidu, zatímco můj syn Matěj neúnavně skákal kolem a žádal moji pozornost. V tomto příběhu popisuji, jak jsme se jako rodina snažili naučit naše děti respektovat hranice druhých, a jaké nečekané konflikty a emoce to v nás všech vyvolalo. Nakonec jsem zjistila, že cesta k respektu vede přes pochopení, trpělivost a upřímné rozhovory, které často bolí víc než samotné přerušení.
Jednoho mrazivého večera mi na dveře zaklepala sestřenice Lenka, zoufalá a na pokraji sil. Otevřela jsem jí i její rodině svůj domov, aniž bych tušila, jak moc to ovlivní náš vztah i můj vlastní život. Tento příběh je o tom, jak těžké je najít hranici mezi pomocí a sebeobranou, když jde o rodinu.
Všechno začalo jedním rozhovorem v kavárně, kde jsem po letech potkala svou dávnou kamarádku Hanu. Její manželství se rozpadlo, ne kvůli nevěře, ale kvůli nenaplněné touze po dítěti a tlaku rodinného dědictví. V jejím příběhu jsem našla odraz vlastních obav a otázek o tom, co je v životě skutečně důležité.
Jmenuji se Jana a už šest let žiji s Petrem v manželství, které vypadá navenek idylicky. Jenže pod povrchem nás rozežírá tiché napětí – já toužím po dítěti, zatímco Petr si život bez dětí nedokáže představit jako lepší. Příběh o lásce, která naráží na nevyřčenou propast, a o tom, jaké je to žít s nenaplněnou touhou.
Jmenuji se Jakub a po sedmi letech manželství a narození našeho syna jsem se rozhodl provést experiment, který měl odhalit, proč je moje žena Jana neustále unavená a domácnost v chaosu. Netušil jsem, že tím riskuji nejen naše manželství, ale i vlastní pohled na sebe sama. Tento příběh je o tom, jak snadno může člověk ztratit to nejcennější, když se snaží najít jednoduché odpovědi na složité otázky.
Jmenuji se Jana a už několik let žiji v domácnosti, kde je lednice věčně prázdná, ale synův pokoj stále plný. Můj syn Tomáš má 32 let, pracuje z domova a odmítá opustit náš byt v paneláku na Jižním Městě. Každý den bojuji s pocitem viny, strachu a bezmoci, protože nevím, jak mu pomoci najít vlastní cestu a zároveň zachránit naši rodinu před rozpadem.
Jmenuji se Klára a celý život jsem věřila, že mám v Markétě sestru, kterou mi osud nedal. Když si vzala mého bývalého manžela, myslela jsem, že to zvládnu, ale její zrada přišla v nejhorší možný okamžik. Teď stojím před otázkou, jestli je možné odpustit a jít dál, nebo jestli některé rány nikdy nezmizí.
Jedné deštivé noci mi zavolala švagrová, že potřebuje útočiště pro sebe a své děti. Vzpomínky na vlastní dětství, kdy nás otec opustil kvůli jiné ženě, se mi vrátily s nečekanou silou. Musela jsem se postavit nejen minulosti, ale i novým rodinným konfliktům, které mě donutily přehodnotit, co znamená být rodina.
