Jmenuji se Tomáš a celý život jsem se snažil zapomenout na svého otce, který nás opustil, když mi bylo osm. Po třiceti letech se zničehonic objevil v mém životě právě ve chvíli, kdy jsem měl pocit, že mám všechno pod kontrolou – úspěšnou kariéru, rodinu, respekt. Jeho návrat ale rozvířil staré rány a já musel čelit otázkám, na které jsem nikdy nechtěl znát odpovědi.
Můj život se rozpadl v jediném okamžiku, když jsem zjistila, že můj manžel Tomáš tajně spoří na rozvod. Zrada mě srazila na kolena, ale donutila mě hledat sílu v sobě a přehodnotit, co pro mě znamená rodina, láska a odpuštění. Teď stojím na rozcestí a ptám se sama sebe, jestli je možné znovu věřit a začít od začátku.
Celý život jsem hrála roli silné ženy, kterou všichni obdivovali. Pod maskou úsměvu jsem však skrývala bolest a osamělost, o které nikdo neměl tušení. Teprve když mi došlo, že už dál nemůžu, začala jsem hledat cestu ven a ptát se sama sebe, co vlastně znamená být opravdu šťastná.
V parku jsem potkala svého syna Tomáše, který mě před svými přáteli předstíral, že mě nezná. Vzpomínám na roky, kdy jsem ho sama vychovávala, vzdala se všeho a doufala, že naše pouto vydrží navždy. Teď stojím před otázkou, jestli mateřská láska opravdu stačí k tomu, aby rodinu držela pohromadě.
Jmenuji se Lucie a po deseti letech, kdy můj bývalý manžel Tomáš ignoroval naši dceru Kláru, se najednou rozhodl, že chce být otcem. Musím čelit jeho náhlému zájmu a zároveň chránit naši dceru před zklamáním, které už jednou zažila. Příběh o ztraceném čase, rodinných konfliktech a otázce, zda je možné napravit minulost.
Šest let jsem se starala o babičku mého manžela, zatímco tchyně pracovala v Německu. Teď mám pocit, že jsem byla jen využitá a zrazená vlastní rodinou. Přemýšlím, jestli má vůbec smysl v tomhle manželství zůstávat.
Jsem Marie, 65letá vdova, která celý život žije v malém bytě v pražských Vršovicích. Můj syn Petr mě prosí, abych mu přenechala svůj byt, aby jeho rodina měla víc prostoru, ale já se bojím ztratit jediné místo, kde se cítím v bezpečí. Příběh o rodinných konfliktech, pocitu viny a hledání vlastního místa na sklonku života.
Jmenuji se Klára a celý život jsem bojovala s pocitem, že jsem pro svou matku byla vždycky až na druhém místě. Když se po letech objevila u mých dveří s prosbou o pomoc, musela jsem čelit nejen svým vzpomínkám, ale i otázce, co znamená být rodina. Příběh o odpuštění, zradě a hledání vlastního místa v životě.
Jsem Marie a celý život jsem žila klidně, až do chvíle, kdy se moje neteř rozhodla využít mé důvěry kvůli bytu. Příběh vypráví o tom, jak jsem byla postavena před těžkou volbu mezi rodinou a vlastním štěstím. Nakonec jsem musela čelit pravdě o tom, co pro některé lidi znamená rodina.
Jsem Alena a myslela jsem si, že po šedesátce mě čeká klidný život. Vše se změnilo, když se ke mně po rozvodu vrátila dcera Marta s malou Haničkou. Postupně jsem zjistila, že místo pomoci rodině jsem se stala služkou a sponzorkou – a musela jsem si položit otázku, kde jsou mé vlastní hranice.
Po odchodu do důchodu jsem ztratila smysl života a pocit potřebnosti. Vzpomínám na svou práci knihovnice, na lidi, kteří mě obklopovali, a na to, jak těžké bylo najít nový směr. Dnes už vím, že věk není překážkou, ale cesta k novému začátku.
Celý život jsem žila pro své děti, vzdala jsem se svých snů a potřeb, abych jim zajistila lepší budoucnost. Teď, když jsou dospělé, cítím se odstrčená a slyším, že se nemám plést do jejich života. Přemýšlím, kde jsem udělala chybu a jestli má mateřská láska vůbec ještě místo v jejich světě.
