Jsem Jana a právě jsem se dozvěděla, že moje snacha Lucie a syn Tomáš žijí s malým v přeplněném bytě s její problematickou rodinou. Musím se rozhodnout, jestli zruším své dlouho plánované plány, abych jim pomohla, nebo jestli si nechám říkat dobrá babička jen na oko. Všechno se ve mně pere a nevím, co je správné.
Jednoho deštivého odpoledne jsem se ocitla v kuchyni, kde jsem zoufale toužila po chvíli klidu, zatímco můj syn Matěj neúnavně skákal kolem a žádal moji pozornost. V tomto příběhu popisuji, jak jsme se jako rodina snažili naučit naše děti respektovat hranice druhých, a jaké nečekané konflikty a emoce to v nás všech vyvolalo. Nakonec jsem zjistila, že cesta k respektu vede přes pochopení, trpělivost a upřímné rozhovory, které často bolí víc než samotné přerušení.
Jednoho mrazivého večera mi na dveře zaklepala sestřenice Lenka, zoufalá a na pokraji sil. Otevřela jsem jí i její rodině svůj domov, aniž bych tušila, jak moc to ovlivní náš vztah i můj vlastní život. Tento příběh je o tom, jak těžké je najít hranici mezi pomocí a sebeobranou, když jde o rodinu.
Všechno začalo jedním rozhovorem v kavárně, kde jsem po letech potkala svou dávnou kamarádku Hanu. Její manželství se rozpadlo, ne kvůli nevěře, ale kvůli nenaplněné touze po dítěti a tlaku rodinného dědictví. V jejím příběhu jsem našla odraz vlastních obav a otázek o tom, co je v životě skutečně důležité.
Jmenuji se Jana a už šest let žiji s Petrem v manželství, které vypadá navenek idylicky. Jenže pod povrchem nás rozežírá tiché napětí – já toužím po dítěti, zatímco Petr si život bez dětí nedokáže představit jako lepší. Příběh o lásce, která naráží na nevyřčenou propast, a o tom, jaké je to žít s nenaplněnou touhou.
Jmenuji se Jakub a po sedmi letech manželství a narození našeho syna jsem se rozhodl provést experiment, který měl odhalit, proč je moje žena Jana neustále unavená a domácnost v chaosu. Netušil jsem, že tím riskuji nejen naše manželství, ale i vlastní pohled na sebe sama. Tento příběh je o tom, jak snadno může člověk ztratit to nejcennější, když se snaží najít jednoduché odpovědi na složité otázky.
Jmenuji se Jana a už několik let žiji v domácnosti, kde je lednice věčně prázdná, ale synův pokoj stále plný. Můj syn Tomáš má 32 let, pracuje z domova a odmítá opustit náš byt v paneláku na Jižním Městě. Každý den bojuji s pocitem viny, strachu a bezmoci, protože nevím, jak mu pomoci najít vlastní cestu a zároveň zachránit naši rodinu před rozpadem.
Jmenuji se Klára a celý život jsem věřila, že mám v Markétě sestru, kterou mi osud nedal. Když si vzala mého bývalého manžela, myslela jsem, že to zvládnu, ale její zrada přišla v nejhorší možný okamžik. Teď stojím před otázkou, jestli je možné odpustit a jít dál, nebo jestli některé rány nikdy nezmizí.
Jedné deštivé noci mi zavolala švagrová, že potřebuje útočiště pro sebe a své děti. Vzpomínky na vlastní dětství, kdy nás otec opustil kvůli jiné ženě, se mi vrátily s nečekanou silou. Musela jsem se postavit nejen minulosti, ale i novým rodinným konfliktům, které mě donutily přehodnotit, co znamená být rodina.
Jednoho deštivého večera jsem se rozhodl, že už mám dost samoty a povrchních vztahů. Vydal jsem se na sérii schůzek, kde jsem předstíral, že jsem bez peněz, abych zjistil, kdo mě bude mít rád kvůli mně samotnému. Netušil jsem, jak moc mi tahle hra obrátí život naruby a jak hluboko mě donutí sáhnout do vlastního svědomí.
Jednoho večera jsem zaslechla rozhovor, který navždy změnil můj pohled na naši rodinu. Náš syn Matěj si dlouho přál štěně a já s manželem Tomášem jsme mu chtěli udělat radost. To, co jsem ale zjistila, mi zlomilo srdce a donutilo mě přehodnotit, co znamená být rodinou.
Jmenuji se Barbora a můj manžel Tomáš přišel o práci. Zatímco já se snažím udržet naši rodinu nad vodou, Tomáš utíká do světa počítačových her a já zůstávám sama na všechno. Každý den bojuji s únavou, nejistotou a otázkou, jestli ještě někdy budeme skutečně rodina.
