Jmenuji se Jana a v mých třiačtyřiceti letech se mi život obrátil vzhůru nohama. Moje dcera Tereza, která právě oslavila dvaadvacáté narozeniny, nám oznámila, že si chce vzít muže téměř stejně starého jako já a můj manžel Petr. Příběh vypráví o tom, jak těžké je přijmout rozhodnutí vlastního dítěte, když se bojíte o jeho budoucnost a zároveň nechcete ztratit jeho důvěru.
Jsem Pavel a nikdy bych nevěřil, že jedno jméno dokáže rozdělit naši rodinu. Po rozvodu jsem našel novou lásku v mladší Kateřině, ale když přišlo na pojmenování našeho syna, začal boj, který změnil všechno. Zápasili jsme mezi tradicí, bolestí a touhou po pochopení – a já stále nevím, jestli jsme udělali správnou věc.
Naše dcera Tereza byla vzorným dítětem, ale během střední školy se začala měnit. Po letech zmizení nám zanechala své dítě na prahu. Příběh zkoumá složitosti rodičovství a nečekané výzvy, které mohou vést k rozpadu rodiny.
Na hřišti jsem se stal svědkem incidentu, který mě hluboce zasáhl. Moje reakce byla nečekaně prudká a zanechala mě plného lítosti. Moje dcera Anička, obvykle přátelská a společenská, se stala středem konfliktu, který mě přiměl přehodnotit své jednání.
Jana věří, že příchod dítěte probudí v jejím manželovi touhu po úspěchu. Ale ona sama má obavy z finanční zátěže, kterou by dítě přineslo do jejich současného života. Po třech letech společného života se ptá, zda se jeho sliby někdy naplní.
Rodičovství je cesta plná nečekaných výzev, ale někteří partneři mají problém pochopit plný rozsah těchto nároků. Pohled jednoho otce odhaluje rostoucí napětí v domácnosti, kde chybí porozumění.
Eliščin manžel věří, že příchod dítěte zažehne jeho ambice uspět. Eliška je však k tomuto myšlení skeptická, obává se finanční zátěže spojené s výchovou dítěte při jejich současném příjmu. Po třech letech společného života si klade otázku, zda se jeho sliby někdy naplní.
Ačkoli jsem nedávno oslavila 63. narozeniny, cítím se lépe než před 20 lety. To je to, co znamená převzít kontrolu nad svým životem a jíst zdravě. Doporučuji všem, aby o tom uvažovali, protože na zdravý životní styl je vždy čas. Ale můj příběh je o něčem jiném. Chci se podělit o incident, který se stal mezi mnou a mým synem.
Dohodli jsme se, že si vezme našeho syna k sobě na měsíc bez jakýchkoli právních řízení. Ale vydržel jen pár týdnů, než mi naše dítě vrátil.
Když krutý cizinec urazil jejího syna s Downovým syndromem, Jana se rozhodla postavit se na odpor. Napsala dojemný dopis šikanátorovi, aby ho naučila lekci laskavosti a empatie.
Nerozumím svému zeti. Zakazuje mi chodit k nim domů a starat se o mého vnuka. Můj zeť je velmi dobrý manžel. Miluje mou dceru, dobře vydělává a je skvělou hlavou rodiny. Také velmi miluje svého syna, ale protože hodně pracuje, vidí ho jen když spí a o víkendech. Problém je, že věří, že jeho
Maminka z Prahy je chválena za svůj promyšlený přístup k řešení synových zraňujících komentářů o vzhledu spolužáka. Místo trestu ho vedla k upřímné omluvě a lekci empatie.
