Jmenuji se Martin a vždycky jsem věřil, že vztah mezi otcem a dcerou je nezlomný. Všechno se změnilo, když mi dcera Anička představila svého přítele Tomáše a naše rodina se začala rozpadat. Teď žiju s bolestí, že jsem o svou dceru přišel, přestože je stále naživu, a nevím, jestli mám bojovat, nebo ji nechat jít.
Jednoho srpnového večera mi maminka zavolala s prosbou o pomoc s placením účtů za topení. Spolu se sestrou jsme jí chtěly pomoci, ale brzy jsme zjistily, že peníze neputují tam, kam měly. Tato zkušenost nás donutila přehodnotit vztahy v rodině a postavit se pravdě čelem.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní syn postaví před takovou zradu. S manželem jsme mu chtěli dopřát samostatnost, ale on naši důvěru zneužil a pronajal náš byt cizím lidem za našimi zády. Teď stojím před otázkou, jestli je možné odpustit a jak znovu najít rodinnou důvěru.
Jmenuji se Lucie a ve dvaadvaceti letech se stále nedokážu smířit s tím, že jsem byla katalyzátorem rozvodu svých rodičů. V sedmnácti jsem si myslela, že svým činem zachraňuji naši rodinu před neustálými hádkami, ale místo toho jsem všechno zhoršila. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem měla právo zasahovat a jestli by naše rodina mohla být ještě pohromadě, kdybych tehdy mlčela.
Třicet let manželství jsme s manželem Petrem chtěli oslavit v kruhu rodiny, ale naše děti, Jana a Ondřej, se rozhodly nepřijít. V ten večer jsem si bolestně uvědomila, jak moc jsme se od sebe vzdálili a jak těžké je najít cestu zpět. Přemýšlím, kde jsme udělali chybu a jestli je ještě možné napravit to, co se mezi námi ztratilo.
Celý život jsem dřel, abychom s manželkou Janou mohli žít důstojně a dát našim synům, Tomášovi a Davidovi, všechno, co jsme sami neměli. Nikdy by mě nenapadlo, že právě oni se nás jednou pokusí připravit o střechu nad hlavou. Tento příběh je o bolesti, zklamání, ale i o síle postavit se vlastní rodině a najít v sobě odvahu žít dál.
