Celý život jsem žil ve stínu svého staršího bratra, nikdy jsem nebyl dost dobrý pro své rodiče. Každý můj pokus získat uznání skončil zklamáním a bolestí. Dnes, když se dívám zpět, přemýšlím, jestli je možné milovat sám sebe, když vás nikdy nikdo nemiloval bez podmínek.
V den své maturity jsem utekla z domova, kde vládla mámina zloba a bratrova nemoc. Celé roky mě pronásledovalo svědomí, pocit viny a touha najít klid. Můj příběh je o rodinných konfliktech, hledání sebe sama a síle odpuštění.
Sedím u kuchyňského stolu, v ruce svírám sklenici vody a přemýšlím, proč je pro mě tak těžké pustit minulost. Můj život se rozpadl po smrti mého otce a já se snažím najít cestu zpět k sobě i své rodině. Skrze bolestné vzpomínky, hádky a ticho hledám odpověď na otázku, jak dlouho ještě vydržím držet tuhle sklenici – a všechny své starosti – v ruce.
Jmenuji se Tereza a už od dětství jsem byla svědkem nekonečných hádek svých rodičů, Jany a Petra. Po jejich rozvodu jsem doufala v klid, ale s narozením mé dcery Klárky se jejich soupeření rozhořelo nanovo. Každý den bojuji s pocitem viny, únavou a zoufalstvím, protože místo radosti z mateřství musím řešit jejich nekonečné spory.
Jmenuji se Lucie a můj příběh je o tom, jak jsem svými vlastními očekáváními pomalu ničila vztah s mužem, kterého jsem milovala. Věřila jsem, že když budu dostatečně usilovat, všechno bude dokonalé, ale místo toho jsem ztratila nejen jeho, ale i samu sebe. Dnes už vím, že mlčení a nevyřčené požadavky dokážou být stejně ničivé jako bouřlivé hádky.
Jmenuji se Jana a po osmi letech manželství jsem si myslela, že už mě u mého muže Tomáše nic nepřekvapí. Jenže letošní jarní úklid, zaměřený na jeho přeplněnou garáž, odhalil nejen jeho neochotu vzdát se starých věcí, ale i hlubší trhliny v našem vztahu. Když Tomáš nakonec odešel k matce, zůstala jsem sama s otázkou, jestli je možné žít s někým, kdo se nedokáže pustit minulosti.
Moje máma odešla náhle a já zůstala s pocitem viny, že jsem jí nedokázala říct všechno, co jsem měla na srdci. Každý den mě pronásledují vzpomínky na naše hádky a nevyřčená slova, která už nikdy nebudu moct vzít zpět. V tomhle příběhu sdílím svůj boj s vinou, hledáním odpuštění a cestou, jak znovu najít smysl života.
Celý život jsem věřila, že Kamila je mou oporou, ale když jsem sama potřebovala pomoc, zjistila jsem, že mě roky okrádala. Musela jsem se vyrovnat nejen se ztrátou peněz, ale hlavně s pocitem zrady a vlastní naivitou. Teď stojím na prahu nového života a ptám se sama sebe, jestli ještě někdy dokážu někomu věřit.
Celý život jsem byla ta, ke které se všichni obraceli pro útěchu a pochopení. Ale jednoho dne jsem si uvědomila, že i já mám právo na vlastní štěstí a že už nechci být jen tichým pozadím cizích životů. Rozhodla jsem se změnit svůj osud a postavit se za sebe, i když to znamenalo rozbít všechno, co jsem dosud znala.
Moje maminka zemřela nečekaně a tím se naše rodina rozpadla. Staré křivdy a žárlivost mezi mnou a sestrou vypluly na povrch, zatímco táta se uzavřel do sebe. Nevím, jestli ještě někdy najdeme cestu zpátky k sobě.
Jsem Eva a myslela jsem si, že láska zvládne všechno. Ale když jsem se stala nevlastní matkou dvou dospívajících dětí v Brně, zjistila jsem, že některé boje musím svádět sama. Toto je příběh o bolesti, zradě a odvaze postavit se vlastní rodině.
Jmenuji se Ivana a celý život jsem bojovala s tlakem vypadat mladě a dokonale. I když mi všichni záviděli můj vzhled, uvnitř jsem cítila prázdnotu a strach ze stárnutí. Tento příběh odhaluje, jak těžké je žít ve společnosti, která hodnotí člověka podle vzhledu, a jaké to je, když krása není lékem na vnitřní bolest.
