Jmenuji se Lucie a vyprávím vám o svém nejbolestnějším, ale zároveň nejkrásnějším Vánocům. Vyrůstala jsem v pěstounské péči, kde jsem stále toužila po skutečném domově a lásce, která by mě objala napořád. Všechno se změnilo, když jsem napsala dopis Ježíškovi a moji pěstouni ho našli.
Ten den, kdy na mě moje tchyně křičela před celou rodinou, jsem si myslela, že se propadnu hanbou. Vyrůstala jsem v láskyplném domově a nikdy by mě nenapadlo, že svatba s Tomášem mě uvrhne do nekonečné války s jeho rodinou. Tohle je příběh o tom, jak jsem málem ztratila samu sebe ve snaze zapadnout tam, kde mě nikdy nechtěli.
Jednoho deštivého večera mi manžel Petr oznámil, že jeho sedmiletý syn z předchozího vztahu, Matěj, u nás bude bydlet. Najednou jsem byla postavena před roli nevlastní matky, na kterou jsem nebyla připravená. V příběhu popisuji své vnitřní boje, rodinné konflikty i snahu najít lásku a pochopení v nečekané situaci.
Jsem Lucie a od chvíle, kdy jsem se zamilovala do Petra, žiju mezi dvěma světy. Jeho rodina mě nikdy nepřijala celou, zvlášť jeho matka, která odmítá moji dceru Aničku, ale mého syna Filipa miluje jako vlastního. Každý den bojuji s pocitem viny, bezmoci a otázkou, zda někdy najdeme skutečný domov.
Nikdy by mě nenapadlo, že svatba s rozvedeným mužem znamená i boj o srdce jeho dcery. Zpočátku jsem byla zoufalá a ztracená v nových rodinných rolích, ale nakonec jsem musela najít cestu nejen k ní, ale i k sobě. Tohle je příběh o bolesti, naději a nečekaném přijetí.
Nikdy jsem nebyla oblíbenou snachou a tchán s tchyní mi to dávali jasně najevo. Jejich srdce i peněženky patřily stále bývalé manželce mého muže, zatímco já jsem bojovala o místo v jejich rodině. Přes bolest, hádky a nepochopení jsem se snažila udržet naši rodinu pohromadě a najít v sobě sílu odpustit.
Jmenuji se Jaroslava a celý život jsem věřila, že rodina je základ všeho. Když si můj syn Tomáš vzal Lucii, která už měla malého syna, myslela jsem, že to zvládnu. Ale teď, když mají spolu ještě dceru, cítím se ztracená mezi láskou, žárlivostí a pocitem viny, protože nedokážu přijmout všechny stejně.
Jmenuji se Tomáš a byl jsem odložen hned po narození kvůli vzácné genetické poruše. Prošel jsem dětskými domovy, pěstounskými rodinami i šikanou, ale nikdy jsem nepřestal toužit po skutečné rodině a přijetí. Můj příběh je o bolesti, odvaze a hledání vlastní hodnoty v zemi, kde být jiný znamená být sám.
Jmenuji se Michala a celý život jsem bojovala o přijetí – nejdřív u vlastní matky, která mě opustila, a později u tchyně, která mě nikdy nechtěla přijmout. Po letech samoty a nejistoty jsem se snažila dokázat, že jsem dost dobrá, ale stále jsem byla jen stínem bývalé manželky mého muže. Můj příběh je o bolesti, naději i odvaze postavit se vlastnímu strachu.
Přijela jsem do Prahy navštívit svého syna Tomáše a jeho ženu Janu, kterou jsem nikdy neměla ráda. Když mi Tomáš oznámil, že se chce rozvést, byla jsem rozpolcená – Jana sice není dokonalá, ale přijímá ho bez podmínek. Teď přemýšlím, jestli jsem nebyla příliš přísná a jestli jsem neměla zasáhnout jinak.
To léto jsem hledala své místo v nové rodině, mezi rozpačitými pokusy o lásku mého otce a tvrdou upřímností mé nevlastní sestry Kláry. Na pláži v Doksech, mezi přílivy a pomíjivými hrady z písku, jsem poznala bolest odmítnutí i sílu přijmout pravdu. Je to příběh o létě, kdy jsem zjistila, že prohra může být začátkem něčeho nového.
Nikdy bych nevěřila, že mě cizí dítě dokáže tak rozplakat i rozesmát. Když si můj syn Tomáš přivedl domů Lenku a její malou dcerku, všechno se změnilo. Příběh o tom, jak jsem se musela naučit přijímat, odpouštět a milovat jinak, než jsem byla zvyklá.
