Jmenuji se Hana a nikdy nezapomenu na ten den, kdy mi manžel oznámil, že odchází. Zůstala jsem sama s dvojčaty, která byla čerstvě diagnostikována s autismem, a musela jsem bojovat nejen s jejich potřebami, ale i s předsudky okolí. Můj příběh je o bolesti, síle a hledání naděje tam, kde ji nikdo nečekal.
Jsem Halina, je mi 63 let a po letech samoty jsem se zamilovala. Moje děti však místo radosti cítí stud a odsuzují mě před sousedy. Příběh o odvaze milovat navzdory věku i rodinným předsudkům.
Jsem Anna a celý život jsem bojovala s tím, že mě rodiče mého přítele Jakuba nikdy nepřijali. Pocházím z rozbité rodiny a jejich očekávání byla vždy jiná než ta moje. Tento příběh je o lásce, předsudcích a odvaze postavit se za sebe i za toho, koho milujeme.
Jmenuji se Adam a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem přivedl svou nevěstu domů. Máma byla v šoku, protože jsem si vybral ženu, kterou si pro mě nikdy nepředstavovala. Ten den změnil naši rodinu navždy a já se stále ptám, jestli jsem udělal správné rozhodnutí.
Jmenuji se Lucie a jsem matka tří dětí z Brna. Kvůli svým tetováním jsem byla vyloučena ze školních akcí a čelím diskriminaci při hledání práce. Můj příběh je o bolesti, hrdosti a boji za právo být sama sebou i pro své děti.
První setkání s Johnovou matkou bylo katastrofální. Přestože jsem se snažila, její předsudky a ostrá slova mě zraňovala a rozdělovala naši rodinu. Nakonec jsem musela najít sílu postavit se za sebe i naši lásku.
Nikdy jsem nečekala, že se zamiluji ve svých dvaašedesáti letech, a už vůbec ne do muže, kterého jsem potkala v práci. Když to zjistil můj syn, nazval mě naivní stařenkou a naše rodina se ocitla na pokraji rozkolu. Přesto věřím, že i v mém věku má člověk právo na štěstí – nebo snad ne?
Nikdy by mě nenapadlo, že v osmačtyřiceti letech znovu uslyším slovo ‚těhotná‘ ve spojení se svým jménem. Po rozvodu a odchodu dětí z domu jsem si myslela, že mám klid a nový začátek, ale osud měl jiné plány. Teď stojím před rozhodnutím, které rozděluje moji rodinu a nutí mě přemýšlet, co vlastně znamená být matkou – a ženou – v Česku po čtyřicítce.
Jmenuji se Alena a ve svých třiašedesáti letech jsem znovu pocítila, co znamená milovat. Po smrti manžela jsem zůstala sama, děti mě nechaly napospas samotě a já se musela naučit žít jinak. Když jsem se zamilovala do Jaroslava, všichni kolem mě to považovali za směšné a naivní – ale já vím, že láska nemá věk.
Jmenuji se Hana a po smrti svého manžela jsem dlouhá léta žila v osamění, přesvědčená, že láska už do mého života nepatří. Všechno se změnilo, když jsem potkala Viktora, muže, který mi vrátil odvahu znovu otevřít své srdce navzdory předsudkům okolí i vlastní rodiny. Můj příběh je o bolesti, rodinných konfliktech a odvaze milovat znovu, i když si všichni myslí, že už je pozdě.
Jmenuji se Lucie a můj příběh začíná v okamžiku, kdy mě manžel Petr obvinil z nevěry a odešel, zatímco jsem v náručí držela naši novorozenou dceru. Musela jsem čelit zlomenému srdci, odsuzování okolí i každodennímu boji o přežití jako samoživitelka v malém městě na Vysočině. Je to příběh zrady, odvahy a hledání naděje v troskách důvěry.
Všechno se změnilo v okamžiku, kdy moje matka zjistila, že naše dcera byla počata díky dárcovství spermatu. Najednou jsme nebyli rodina, ale cizí lidé, mezi kterými se rozprostřelo ticho a bolest. V tom příběhu jsem musela čelit nejen předsudkům, ale i vlastnímu strachu, že přijdu o všechno, co miluji.
