Souhlasila jsem, že budu vyzvedávat vnoučata ze školy, protože jsem chtěla pomoci rodině. Místo krátkodobé výpomoci se z toho stala nekonečná povinnost, která mi vzala svobodu a přinesla napětí do vztahů s mým synem a snachou. Teď se ptám sama sebe, kde je hranice mezi pomocí a zneužíváním dobré vůle.
Jsem Alena a vždy jsem věřila, že být babičkou je největší dar. Ale když se z radosti stala povinnost a z povinnosti únava, začala jsem se ptát, kde je hranice mezi pomocí a ztrátou sebe sama. Dnes už nevím, jestli žiju svůj život, nebo jen život své dcery a vnoučat.
Jmenuji se Petra a už osm let žiji s manželem Michalem v malém bytě na pražském sídlišti. Moje tchyně Alice je pro okolí vzorem laskavosti, ale její neustálé zasahování do našeho života mě dohání k zoufalství. Dnes vám popíšu, jak její „pomoc“ téměř rozbila naši rodinu a proč jsem musela najít sílu postavit se jí.
Jednoho mrazivého večera mi na dveře zaklepala sestřenice Lenka, zoufalá a na pokraji sil. Otevřela jsem jí i její rodině svůj domov, aniž bych tušila, jak moc to ovlivní náš vztah i můj vlastní život. Tento příběh je o tom, jak těžké je najít hranici mezi pomocí a sebeobranou, když jde o rodinu.
„Měla jsem spoustu nákupů, které jsem musela odnést – jízda autobusem nepřipadala v úvahu. Moje dcera nechtěla žádat svého manžela, protože znala jeho postoj, takže jsem musela spolknout svou hrdost a požádat ho sama.“
