Když jsem se stala babičkou, byla jsem plná radosti a očekávání. Brzy jsem ale zjistila, že mě rodina bere spíš jako samozřejmou chůvu než jako milovanou babičku. Můj příběh je o tom, jak těžké je najít hranici mezi pomocí a zneužíváním a jak jsem se musela naučit říkat ne.
Stojím na chodbě paneláku, v ruce klíče a v hlavě chaos. Moje máma mi odmítla pohlídat děti, přestože vím, že má čas, a já musím do práce. Bojuji s pocitem zrady i zoufalství a hledám cestu, jak zvládnout rodinu i zaměstnání bez její pomoci.
Jednoho deštivého večera mi máma oznámila, že už nechce žít sama a že se ke mně nastěhuje. Myslela jsem, že si dělá legraci, dokud mi nezavolala, že pronajala svůj byt a balí kufry. Teď žijeme pod jednou střechou a já se snažím najít rovnováhu mezi pomocí, svobodou a vlastní rodinou.
Jsem Petr a nikdy bych nevěřil, že budu muset bojovat o vlastní děti. Po rozvodu jsem čelil předsudkům, že děti patří automaticky matce, ale já věděl, že je potřebuji stejně jako ony mě. Můj příběh je o lásce, ztrátě a odvaze postavit se za to, co je správné.
Chůva v malém městě v Česku je pod drobnohledem poté, co falešně nahlásila zmizení malého chlapce, což způsobilo rozsáhlou paniku a masivní pátrací akci.
Nikdy jsem nechtěla říkat, že můj manžel je mamánek, ale každým dnem je to zřejmější. Karel zbožňuje svou matku, Magdalenu. Řeší všechny její problémy, aby nebyla příliš vystresovaná nebo přetížená. Od té doby, co před několika lety zemřel Karlův otec, převzal můj manžel veškeré opravy v domácnosti a další. Ale když jsem ji potřebovala nejvíce, měla Magdalena jiné plány.
