Jmenuji se Jana a po osmi letech manželství jsem si myslela, že už mě u mého muže Tomáše nic nepřekvapí. Jenže letošní jarní úklid, zaměřený na jeho přeplněnou garáž, odhalil nejen jeho neochotu vzdát se starých věcí, ale i hlubší trhliny v našem vztahu. Když Tomáš nakonec odešel k matce, zůstala jsem sama s otázkou, jestli je možné žít s někým, kdo se nedokáže pustit minulosti.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem se snažila být tou nejlepší dcerou pro svou mámu, která mě vychovávala sama po tom, co nás táta opustil. Když jsem si našla partnera, máma to odmítla přijmout a začala bojovat o mou pozornost i budoucnost. Musela jsem si vybrat mezi vlastní štěstím a loajalitou k rodině, což mě zlomilo a přimělo přehodnotit, co vlastně znamená být dospělá.
Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že se ocitnu v situaci, kdy budu chtít po svém manželovi peníze za to, že se starám o naši dceru. Všechno začalo nevinně, ale postupně se mezi mnou a Petrem začaly hromadit nevyřčené křivdy a pocit nedocenění. Můj příběh je o tom, jak snadno se může láska změnit v boj o uznání a respekt.
