Jednoho dne mi zavolala sousedka a oznámila mi, že moje snacha odvezla vnoučata a řekla, že už je nikdy neuvidím. V tu chvíli se mi zhroutil svět a začala jsem přemýšlet, kde se stala chyba a jestli jsem opravdu tak špatná, jak o mně snacha tvrdí. Tento příběh je o bolesti, nedorozuměních a touze po smíření v jedné obyčejné české rodině.
Jmenuji se Tereza a ve svých sedmnácti jsem otěhotněla s klukem, kterého jsem znala sotva půl roku. Příběh vypráví o tom, jaké to je být mladou matkou v Praze, čelit nepochopení rodiny, finančním problémům a rozpadu vztahu, který měl být navždy. Otevřeně popisuji své pocity, strachy i naděje a ptám se, jestli má smysl bojovat za rodinu, když všechno kolem krachuje.
Můj příběh začíná v momentě, kdy jsem si myslela, že jsme s manželem konečně našli domov snů. Místo klidu a bezpečí jsme se však ocitli uprostřed sousedských válek, kde policie byla častějším hostem než přátelé. Každý den jsem bojovala s pocitem bezmoci a otázkou, jestli jsme udělali největší chybu svého života.
