Jako otec dvou dospělých dětí, Jakuba a Elišky, jsem si vždy představoval, že rodinné pouto zůstane neporušitelné. Snil jsem o budoucnosti, kdy by můj syn byl mým důvěrníkem a oporou v mých podzimních letech. Navzdory mým nejlepším snahám tyto vazby pěstovat, život měl jiné plány. Tento příběh se ponořuje do složitých dynamik rodinných vztahů, očekávání, která si ceníme, a těžkých realit, kterým někdy musíme čelit.
Měl jsem vlastní byt a prestižní práci. Ženy se ke mně hrnuly, protože jsem byl typický „žádaný mládenec“. Nezávazné vztahy mi vyhovovaly, nebo jsem si to alespoň myslel.
Je to chladná, bezcitná babička, která by se měla vypořádat se svými vlastními problémy, pokud je ochotná vyhodit svou roční vnučku na ulici.
Před měsícem jsem se stal otcem. Byl jsem nadšený, zvláště když naše dlouho očekávaná dcera, Eliška, konečně přišla na svět. Z nějakého důvodu jsem opravdu chtěl, aby moje máma byla první, kdo ji uvidí.
Byl jsem ženatý se svou první manželkou 15 let a měli jsme spolu dva syny. Když se naši chlapci narodili, moje žena přesunula veškerou svou pozornost na ně, což mě nechalo pocítit zanedbání. Své syny miluji, ale cítil jsem se zraněný, že mě moje žena už nevidí jako svého partnera. Několik let jsme žili v oddělených pokojích. Nakonec jsem udělal rozhodnutí, které všechno změnilo.
