Jmenuji se Lucie a roky jsem žila ve stínu tchyně, protože můj manžel Pavel vždy upřednostňoval její přání před naším společným životem. Procházela jsem bolestí, hádkami i zoufalstvím, ale nakonec jsem musela najít sílu v sobě a rozhodnout se, co je pro mě a naše děti správné. Dnes se ptám, zda je možné zachránit rodinu, když jeden z partnerů nikdy skutečně neodstřihne pupeční šňůru.
Jmenuji se Jana a poslední rok se můj život změnil v nekonečný boj s tchyní, která se rozhodla převzít kontrolu nad naším domovem. Každý den musím čelit jejím nevyžádaným radám, kritice a snaze ovlivnit mého muže i výchovu našich dětí. Sdílím svůj příběh, protože věřím, že nejsem jediná, kdo se s tímto problémem potýká, a doufám, že společně najdeme cestu ven.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, jak hluboko mohou sahat předsudky v naší společnosti. Když mi u přepážky na úřadě řekli, že nejsem matka svého syna, ale jen jeho chůva, rozpadl se mi svět. Tento příběh je o boji za vlastní identitu, o rodinných konfliktech a o tom, jak těžké je být jiný v zemi, kde každý čeká, že budete zapadat do škatulek.
Jednoho deštivého večera mi máma volala, že se jí rozbila televize a že bez ní nemůže být sama. Přestože jsem měla za sebou náročný den v práci, musela jsem všeho nechat a jet za ní. Postupně jsem si začala uvědomovat, jak moc mě její neustálé požadavky dusí a jak se naše vztahy mění.
Jmenuji se Tomáš a žil jsem s manželkou Janou v neustálém sevření její posedlosti šetřením. Každý den byl bojem o kousek světla, tepla i radosti, až jsem začal pochybovat, jestli je tohle vůbec život. Příběh o tom, jak může extrémní šetřivost zničit vztah i samu podstatu domova.
Upřímný příběh o tom, jak víra a modlitba poskytly útěchu během bouřlivého období v mém manželství, i když se zdálo, že řešení je nedosažitelné.
