Jmenuji se Tomáš a byl jsem odložen hned po narození kvůli vzácné genetické poruše. Prošel jsem dětskými domovy, pěstounskými rodinami i šikanou, ale nikdy jsem nepřestal toužit po skutečné rodině a přijetí. Můj příběh je o bolesti, odvaze a hledání vlastní hodnoty v zemi, kde být jiný znamená být sám.
Všechno se změnilo během jediné noci, kdy mi Petr oznámil, že mě opouští, i když čekám jeho dítě. Zůstala jsem sama v malém bytě na Žižkově, zatímco on už měl jinou. Musela jsem najít sílu čelit rodinným předsudkům, finanční nejistotě i vlastní bolesti a rozhodnout se, jestli budu bojovat za sebe a své dítě.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že jeden klik na internetu mi převrátí život naruby. Zamilovala jsem se do Tomáše, kterého jsem poznala přes seznamku, a rozhodli jsme se vzít, aniž bychom se kdy viděli naživo. Náš příběh je o odvaze, zklamání i otázkách, zda může láska opravdu přežít bez skutečného doteku.
Jsem Alena a v šedesáti pěti letech jsem se stala plnohodnotnou babičkou na plný úvazek. Místo klidného stáří a splněných snů jsem se ocitla v kolotoči povinností, kde moje vlastní potřeby přestaly existovat. Teď stojím před otázkou, jestli mám právo chtít zpět svůj život.
V prosinci jsem pozvala osamělou sousedku na Štědrý večer, protože mi jí bylo líto. Netušila jsem, že se stane nejbližší osobou v mém životě a že společně překonáme samotu i rodinné konflikty. Tento příběh je o tom, jak nečekané přátelství může změnit život a otevřít srdce.
Jmenuji se Anna a po 35 letech manželství mě Marek opustil kvůli ženě, která mu slíbila nový život. Všechno, co jsem považovala za jistotu, se mi rozpadlo pod rukama. Teď stojím na prahu stáří a ptám se sama sebe, kde jsem udělala chybu a jestli ještě někdy najdu odvahu začít znovu.
Pracuji jako zdravotní sestra na neurologické rehabilitaci v Brně. Dnes jsem musela čelit těžké situaci, kdy si pro pacienta nikdo z rodiny nepřišel. V příběhu popisuji nejen boj o důstojnost pacienta, ale i vlastní vnitřní konflikt a otázky, které si kladu o lidské blízkosti a odpovědnosti.
Celý život jsem věřila, že opravdové přátelství je bezpodmínečné. S Evou jsme byly nerozlučné, dokud jsem jí přestala být užitečná. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem byla slepá, nebo jestli je tohle prostě realita lidských vztahů.
Jsem Marie, je mi 68 let a celý život jsem věnovala své dceři Lucii. Po letech obětování mi teď říká, že jsem toxická, a já nevím, kde jsem udělala chybu. Příběh o mateřské lásce, bolesti z odloučení a hledání pochopení.
Jmenuji se Jana a poslední měsíce jsem žila v neustálém napětí, protože můj manžel Petr trávil víc času u své matky než doma. Každý telefonát končil stejnou výmluvou o novém koberci a já jsem se cítila stále víc odstrčená a zrazená. Nakonec jsem musela udělat rozhodnutí, které změnilo náš život – postavit Petra před ultimátum.
Celý život jsem dřela, abych dala dceři lepší budoucnost. Když mě manžel opustil, byla jsem na všechno sama a doufala, že mi to jednou vrátí láskou a vděčností. Po patnácti letech mě ale vlastní dcera obvinila z toho, že jsem jí zničila život – a já nevím, kde se stala chyba.
Jsem Marie, šedesátiletá vdova z Prahy, která se snaží najít své místo v životě svého jediného syna Tomáše. Jeho manželka Jana mi dává jasně najevo, že mě v rodině nechce, a já se musím vyrovnat s pocitem osamění a odmítnutí. Příběh o tom, jak těžké je být tchyní, když vás vlastní rodina odstrkuje.
