Jmenuji se Petra a moje pražská garsonka se na dlouhé měsíce proměnila v bezplatný hostel pro „přátele“, kteří mě brali jako samozřejmost. Prošla jsem konflikty s rodinou i přáteli, než jsem našla odvahu postavit se za sebe a říct dost. Teď přemýšlím, jestli jsem byla sobecká, nebo jsem konečně začala žít podle sebe.
Jsem Petr a stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života: mám darovat byt své švagrové, jak si přeje má matka, nebo se konečně postavit za sebe? Tlak rodiny mě dusí, ale v srdci vím, že pokud jednou ustoupím, ztratím sám sebe. Tohle je příběh o tom, jak jsem se naučil říkat ‚ne‘, i když to znamenalo ztratit část rodiny.
Jednoho večera mě můj syn Tomáš šokoval žádostí, abych si na sebe vzala hypotéku na jeho nový byt. V přívalu emocí jsem musela hledat sílu v sobě, ve své víře a v lásce k rodině, abych se rozhodla správně. Tento příběh je o odvaze postavit se těžké situaci, o bolesti i naději, která může přijít až tehdy, když si dovolíme být upřímní.
Vše začalo jedním nečekaným zazvoněním na Štědrý večer, kdy do mého bytu vtrhly nepozvané tety a bratranci. Roky jsem se snažila najít odvahu postavit se jim a ochránit své nejbližší před jejich neomaleností. Nakonec jsem pochopila, že někdy je nutné říct ‚ne‘, i když to znamená rozbít rodinné iluze.
