Jsem Marie, matka tří synů a dvou dcer, která celý život věřila v rodinu a lásku. Dcery mi zůstaly nablízku, ale synové se mi s přibývajícími roky vzdalovali, až mezi námi zůstalo jen ticho a nevyřčená slova. Teď, když stárnu a dívám se zpět, přemýšlím, kde jsem udělala chybu a jestli je ještě šance to změnit.
Po rozvodu s manželkou Janou jsem ztratil kontakt se svými dcerami, Klárou a Eliškou. Cítil jsem se osamělý a provinilý, ale rozhodl jsem se bojovat o jejich důvěru a lásku. Toto je příběh o bolesti, naději a malých krocích, které nás znovu spojily.
Ve svých pětasedmdesáti jsem se rozhodl znovu oženit, věřil jsem, že i na sklonku života může láska rozkvést. Moje volba dát přednost nové partnerce před vlastní rodinou však odhalila hluboké konflikty a přinesla bolestné odcizení. Teď se ptám, jestli mi láska opravdu stála za ztrátu rodinných pout.
Odešla jsem za prací do Kanady, abych dětem zajistila lepší budoucnost. Po návratu mě ale čekalo rozdělené dědictví, hádky mezi sourozenci a pocit, že jsem možná všechno ztratila. Přemýšlím, jestli to všechno stálo za to.
Vše začalo jedním tichým večerem, kdy jsem si uvědomila, že už necítím nic. Můj vztah s Petrem se rozpadal a já jsem se snažila pochopit, kde se ve mně vzala ta prázdnota. Příběh o tom, jak láska může zmizet, jaké to je žít ve stínu očekávání ostatních a jak těžké je najít znovu cestu k sobě.
Jmenuji se Tereza a můj děda, kterého jsem vždycky milovala, se po smrti babičky oženil se sousedkou. Od té doby nás všechny ignoruje a já nevím, co jsme udělali špatně. Příběh o bolesti, ztrátě a hledání odpovědí v rodině, která se rozpadá před očima.
Jmenuji se Ivana a před deseti lety se můj syn Tomáš oženil s Lenkou, která už měla dceru Klárku. Přestože jsem je oba přijala, nikdy jsem nebyla pozvána na jejich svatbu. Teď po letech ode mě očekávají pomoc, ale já se ptám: kde je hranice mezi rodinnou láskou a zneužíváním?
Jmenuji se Tomáš a myslel jsem si, že technologie mi nahradí všechno, co mi v životě chybělo. V honbě za dokonalostí a pohodlím jsem ztratil to nejcennější – lidské teplo a blízkost. Teprve když jsem zůstal sám mezi chladnými stroji, pochopil jsem, co znamená skutečný domov.
Jmenuji se Klára a celý život jsem se hnala za úspěchem, zatímco vztahy v rodině mi proklouzly mezi prsty. Když jsem se po letech rozhodla najít cestu zpět ke své sestře Lence, zjistila jsem, že některé rány se hojí jen těžko a některé příležitosti už se nikdy nevrátí. Tento příběh je o tom, jak těžké je přiznat si vlastní chyby a jak bolestivé může být zjištění, že jsme možná přišli pozdě.
Ocitl jsem se na letišti v Praze, kufr těžký, srdce ještě těžší. Po půl roce práce v Německu jsem se těšil domů, ale místo radosti mě čekalo rozčarování. Moje žena Lenka mezitím utratila všechny naše úspory a já si začal klást otázku, jestli jsme ještě vůbec rodina.
Jmenuji se Tomáš a celý život mě provázela babička Marie, která se před celou vesnicí chlubila mým úspěchem, i když mě téměř neznala. Její pýcha a potřeba uznání rozdělovala naši rodinu a já jsem se musel rozhodnout, jestli budu dál mlčet, nebo konečně řeknu pravdu. Tento příběh je o bolesti, kterou způsobují nevyřčené pravdy a o tom, jak těžké je postavit se rodinným mýtům.
Jmenuji se Alena a letos na jaře jsem znovu pocítila, jak hluboká může být samota. Moje dcera Marika slavila narozeniny, ale já věděla, že mě nikdo nepozve – její manžel mě nesnáší a Marika se mi vzdaluje každým rokem víc. Vzpomínám na její dětství, kdy jsme byly nerozlučné, a ptám se sama sebe, kde se to všechno pokazilo.
