Jsem svědkem toho, jak moje sestra Hana celý život obětovala svým dětem, ale když přišla nemoc a stáří, zůstala sama. Sleduji její bolest i vlastní bezmoc, protože jí nedokážu dát to, co potřebuje nejvíc – blízkost a lásku svých dětí. Přemýšlím, kde jsme jako rodina i společnost selhali, že se oběť a oddanost nevrací.
Jsem Alena, matka tří dětí, která se snaží udržet rodinu pohromadě navzdory každodenním bojům s nedostatkem peněz, nepochopením a vlastní únavou. Příběh začíná dramatickým večerem, kdy se snažím připravit slavnostní večeři, ale místo vděčnosti čelím výčitkám a tichu. Skrze bolestné rozhovory a vnitřní monology odhaluji, jak těžké je být matkou v dnešním světě a jak snadno mohou být oběti rodičů přehlíženy.
Jmenuji se Hana a vyprávím příběh své sestry Jitky, která celý život obětovala svým dětem. Když však vážně onemocněla, její děti se od ní odvrátily a já jsem zůstala jediná, kdo jí byl nablízku. Příběh o bolesti, nepochopení a otázkách, které nám roztrhaly rodinu.
Nikdy bych nevěřila, že jeden telefonát od maminky převrátí můj život naruby. Bratrova žena, Lucie, mě postavila před nemožnou volbu: mám jim darovat svůj byt, na který jsem tvrdě dřela? V příběhu plném napětí a rodinných konfliktů hledám odpověď na otázku, kde končí rodinná oběť a začíná ztráta sebe sama.
Jmenuji se Hana a před lety jsem opustila práci, abych byla oporou své dceři Kláře, když nastupovala do první třídy. Dnes, když je Klára v osmé třídě, se snažím najít cestu zpět do pracovního života, ale cítím se ztracená a zbytečná. Můj příběh je o obětech, které matky přinášejí, a o tom, jaké následky to může mít pro jejich vlastní životy.
Jmenuji se Eva a celý život jsem chránila svou nevlastní sestru Kláru, jako by byla moje vlastní dcera. Po smrti mého manžela Tomáše a Klářině bolestivém rozvodu jsem se rozhodla jí darovat náš rodinný dům, abych jí pomohla začít znovu. Netušila jsem však, že tímto krokem spustím řetězec událostí, které mě připraví nejen o domov, ale i o důvěru v člověka, kterého jsem milovala nejvíc.
Po letech dřiny jsem si konečně dovolil vzít dovolenou, ale místo odpočinku jsem se stal černou ovcí rodiny. Můj příběh je o tom, jak těžké je postavit se za sebe, když všichni očekávají, že budete žít jen pro ně. Přestože jsem přišel o rodinné pouto, našel jsem v sobě odvahu žít podle vlastních představ.
Po smrti tatínka jsem si přivedla maminku, paní Marii, k sobě domů. Věřila jsem, že jí tím pomůžu, ale brzy jsem zjistila, že naše soužití je plné nečekaných konfliktů, starých křivd a nových obětí. Musela jsem čelit nejen vlastní únavě, ale i rozkolům v rodině a otázce, co vlastně znamená být dobrou dcerou.
V roce 2016 jsem zjistila, že potřebuji transplantaci ledviny. Když už jsem ztrácela naději, objevil se v mém životě nečekaný dárce – Tomáš. Naše pouto se prohlubovalo, ale osud nám připravil těžkou zkoušku, která změnila vše.
Celý život jsem byla oporou svého muže Petra, obětovala jsem mu své sny i čas. Když konečně dosáhl úspěchu, oznámil mi, že už k sobě nepatříme. Teď stojím před otázkou, kdo vlastně jsem a co chci já sama.
Nikdy jsem neměla velké nároky na život, ale když mi snacha navrhla, abych se k nim přestěhovala, netušila jsem, co mě čeká. Místo rodinného tepla jsem se ocitla v roli neplacené chůvy a služky. Teď přemýšlím, kde je hranice mezi pomocí rodině a ztrátou vlastní důstojnosti.
Prodala jsem svůj rodinný dům, abych pomohla synovi v těžké životní situaci. Netušila jsem, že všechny peníze propadne hazardu a já zůstanu bez domova i bez důvěry. Teď se ptám sama sebe, kde jsem udělala chybu a jestli je možné ještě někdy najít cestu zpět.
