Jmenuji se Jaroslava a celý život jsem věřila, že rodina je základ všeho. Když si můj syn Tomáš vzal Lucii, která už měla malého syna, myslela jsem, že to zvládnu. Ale teď, když mají spolu ještě dceru, cítím se ztracená mezi láskou, žárlivostí a pocitem viny, protože nedokážu přijmout všechny stejně.
Čtenářka jménem Eva hledá radu, jak zvládnout neochotu svého tchána přijmout jejího syna z předchozího vztahu, zatímco projevuje náklonnost ke své biologické vnučce.
V té době bylo jeho dceři 7 let a jeho synovi 10 let. Děti s námi často trávily víkendy, ale jejich přítomnost ve mně vždy vyvolávala neklid.
Už jsou to dva roky, co se moje dcera vrátila domů se svým novým manželem a jeho dvěma dětmi. Původně říkala, že to bude jen dočasné, ale teď to vypadá, že je to natrvalo. Trvá na tom, že dům je stejně tak její jako můj a nemají v plánu odejít. Tato situace mi obrátila život naruby a nikdy jsem si nepředstavovala, že budu žít v takovém chaosu.
V té době bylo jeho dceři 7 let a jeho synovi 10 let. Děti často navštěvovaly náš domov o víkendech, ale jejich přítomnost mě vždycky znervózňovala.
V té době bylo jeho dceři 7 let a jeho synovi 10 let. Děti často navštěvovaly náš domov o víkendech, ale jejich přítomnost mě vždycky znepokojovala.
Po deseti letech společného života jsem objevila bolestivou pravdu o pocitech mého manžela k mým dětem z předchozího manželství. Naše společné děti, Karolína a Adam, jsou upřednostňovány, zatímco moje vlastní děti, Tomáš a Lukáš, jsou odsunuty na vedlejší kolej. Přestože jsme byli deset let ženatí, můj manžel Arnošt nikdy předtím takové názory nevyjádřil. Toto odhalení vrhlo naši rodinu do zmatku.
