Všechno začalo dusným obědem u mé budoucí tchyně, kde jsem měla pocit, že pro jejího syna nikdy nebudu dost dobrá. Přes sérii nedorozumění a rodinných konfliktů byl náš vztah na pokraji zhroucení, ale nemoc v rodině nás donutila překonat hrdost a najít společnou řeč. Dnes, když spolu připíjíme, přemýšlím, jak málo někdy stačí k opravdovému porozumění.
Stojím před volbou, která mě ničí – mám splnit svůj dávný sen o vlastním bytě, nebo podpořit nemocného tchána, jak si přeje můj manžel? Všechno, co jsem si představovala o rodině, se najednou hroutí pod tíhou reality a já nevím, jakou cestou se vydat. Tato zkušenost mě nutí přehodnotit, co znamená být rodinou a kde je hranice mezi pomocí a sebeobětováním.
Jmenuji se Veronika a už přes deset let jsem vdaná za Petra. Když přišel o práci, jeho matka paní Novotná nám odmítla podat pomocnou ruku. Teď, když je vážně nemocná, stojíme před těžkou volbou: máme jí pomoci, i když nás kdysi nechala na holičkách, nebo se konečně postavit sami za sebe?
Jmenuji se Lucie a stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života: jak se postavit bratrovi, který odmítl postarat se o naši nemocnou maminku a chtěl prodat její byt. Všechno, co jsem si myslela, že vím o rodině, se rozpadlo během několika týdnů. Teď nevím, jestli mám bratra navždy zavrhnout, nebo hledat cestu zpět.
Od dětství jsem byla ta druhá – sestra nemocného bratra, která měla být vždy silná a obětavá. Po maturitě jsem utekla z domova, protože jsem už nemohla snášet máminy výčitky a nenávistné zprávy. Teď žiju sama v Praze, ale její slova mě pronásledují každý den.
