Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jsem slyšela ticho místo dětského pláče. Můj syn Matěj se narodil bez známek života a já jsem v tu chvíli ztratila veškerou naději. Ale právě v těch nejtemnějších chvílích se někdy stane zázrak, který změní vše.
Celý život jsem toužila po vlastní zahradě, ale až po rozvodu a odcizení s dcerou jsem ji konečně získala. Práce na zahradě mi pomohla překonat samotu a bolest, a nakonec se stala místem, kde jsme s dcerou znovu našly cestu k sobě. Dnes vím, že i malý kousek země může změnit celý život.
Jednoho deštivého večera jsem stála na mostě nad Vltavou a přemýšlela, jestli má můj život ještě smysl. Díky nečekané pomoci kamarádky Jitky, síle modlitby a víře v Boha jsem dokázala překonat nejtemnější období svého života. Tento příběh je o tom, jak i v české realitě může víra a podpora blízkých změnit osud.
Jmenuji se Karolína a nikdy bych nevěřila, že se můj život rozpadne během jediné zimní noci. Můj manžel Tomáš mi oznámil, že už mě nemiluje, a já se musela rozhodnout, jestli budu bojovat, nebo se vzdám. Díky víře, modlitbě a nečekané podpoře jsem našla sílu čelit bolesti a znovu objevit samu sebe.
V nemocničním pokoji jsem musela říct sbohem své dvouleté dcerce Klárce. V nejbolestnějším okamžiku života jsem se rozhodla darovat její orgány, aby jiné děti mohly žít. Je to příběh o ztrátě, ale i o odvaze a naději, která nás držela nad vodou.
Jedné noci jsem se probudila a zjistila, že moje dcera Anička nedýchá. Ten okamžik otevřel staré rány v naší rodině a donutil mě přehodnotit nejen svůj vztah s manželem Petrem, ale i s matkou a sestrou. Toto je příběh o ztrátě, naději a odvaze čelit vlastním strachům.
Jmenuji se Lucie a po dvaceti měsících v kómatu jsem se probudila v nemocnici Motol, zatímco můj táta hrál na kytaru u mé postele. Můj příběh je o zoufalství, naději a rodinné lásce, která překonává i nemožné. Praha byla svědkem mého návratu z temnoty díky vytrvalosti, hudbě a síle rodiny.
Jedno mrazivé prosincové ráno jsem na svém prahu našla obálku, která mi změnila život. V době, kdy jsem byla na pokraji zoufalství, mi někdo neznámý podal pomocnou ruku a připomněl mi, že dobro ještě nevymřelo. Toto je můj příběh o boji, rodinných konfliktech a malých zázracích, které nás drží nad vodou.
Po smrti manžela jsem se snažila žít dál, obklopená synem a vnoučaty. Když mi vnuk David přinesl štěně, začaly se vynořovat staré bolesti, rodinné konflikty i nečekané emoce. Příběh o tom, jak jedno malé stvoření dokáže rozvířit stojaté vody a přinést naději i tam, kde už ji nikdo nečekal.
Jmenuji se Tomáš a je mi devět let. Bojuji s nemocí, která mi bere sílu, ale jednoho dne mi spolužačka Anička ukázala, že i v těch nejtěžších chvílích může být život krásný. Ten den mi změnil pohled na svět i na lidi kolem mě.
Jmenuji se Jana Novotná a nikdy jsem si nemyslela, že budu muset své dvouleté dceři zpívat ukolébavku na rozloučenou. V nemocnici Motol jsme s manželem stáli před rozhodnutím, které nám navždy změnilo život – darovat Aniččiny orgány, aby mohla žít jiná česká děti. Tato zkušenost nás roztrhala i spojila zároveň a já se ptám: Jak se dá žít dál, když vaše slunce zhasne?
Můj syn Tomáš se po rozvodu vrátil zpátky ke mně do panelákového bytu na Jižním Městě. Společně prožíváme napětí, bolest i naději, zatímco se snažím najít rovnováhu mezi mateřskou láskou a touhou po klidu. Každý den mě nutí přemýšlet, jestli ho dokážu opravdu pustit do života.
