Jedné noci jsem musela udělat rozhodnutí, které mi zlomilo srdce – vyhodila jsem svého syna a jeho ženu z našeho bytu v Brně. Byla to noc plná křiku, slz a zoufalství, kdy jsem si uvědomila, že moje vlastní hranice už byly dávno překročeny. Teď se ptám sama sebe, jestli může láska přežít i tam, kde je třeba říct dost.
Od chvíle, kdy se narodil můj syn Filip, se mi život obrátil vzhůru nohama. Rodinné vztahy se začaly rozpadat a já jsem se ocitl rozpolcený mezi láskou k dítěti a bolestí z odmítnutí vlastních rodičů. Dnes, když se ohlížím zpět, přemýšlím, jestli je možné milovat a zároveň odmítat.
Jsem Marie, sedmdesátiletá babička z Prahy, která se najednou ocitla před neviditelnou zdí, již mezi mě a mou dceru postavil její manžel Petr. Moje touha být blízko dceři Janě a vnoučkovi Tomáškovi narazila na jeho přísná pravidla a omezení, což spustilo lavinu emocí a rodinných konfliktů. V tomto příběhu zkoumám, kde končí láska a začíná hranice druhého, a kolik bolesti může způsobit ticho mezi nejbližšími.
Jmenuji se Lucie a vždycky jsem věřila, že až budu mít děti, moje máma mi bude stát po boku. Místo toho si ale našla nový život, nové přátele a já zůstala na všechno sama. Tento příběh je o bolesti, závisti, ale i o hledání cesty zpět k sobě navzájem.
Jmenuji se Jana a žiji se svým manželem Petrem a jeho matkou v malém panelákovém bytě na pražském sídlišti. Každý den bojuji s tím, že tchyně zasahuje do našeho soukromí a snaží se ovládat náš život podle svých představ. Hledám sílu postavit se jí a najít sama sebe v dusivém prostředí, kde se zdá, že moje vlastní hlas není slyšet.
Děda byl mým hrdinou, ale po smrti babičky se všechno změnilo. Jeho nová žena nás od něj odtrhla a já jsem zůstala stát mezi troskami naší rodiny. V této zpovědi popisuji bolest, zradu a hledání smíření.
Nikdy jsem necítila povinnost pomáhat své tchyni, protože dvacet let mezi námi panovala jen chladná vzdálenost a odmítnutí. Když se však ocitla v nouzi, musela jsem se postavit svým starým křivdám i vlastní pýše. Příběh o tom, jak jsem našla sílu odpustit a jak jedno rozhodnutí změnilo celý můj život.
Jmenuji se Linda a kdysi jsem věřila, že zvládnu všechno. Dnes, když uklízím pod cizími požadavky v domě vlastního syna, cítím se ztracená a zrazená. Toto je příběh o mlčení, pýše a malých každodenních bojích, které rozbily mou rodinu.
Jmenuji se Marie a vyprávím den, kdy jsem náhodou zaslechla rozhovor své dcery a zetě o mém osudu. V ten okamžik se mi zhroutil svět a vše, co jsem pro rodinu budovala, se otřáslo v základech. Tento příběh je o lásce, zradě a boji za důstojnost ve stáří.
Jmenuji se Jana a jsem matka dvou dětí. Když se do našeho života začala více vměšovat moje maminka, která měla na výchovu úplně jiné názory než já s manželem, začalo doma peklo. Musela jsem bojovat nejen o respekt k našim rozhodnutím, ale i o vlastní sebevědomí a vztah s dětmi.
Když mě dcera Klára požádala, abych se na týden nastěhovala a pomohla s vnukem Matýskem, netušila jsem, jak hluboko sahají jejich problémy. Během těch několika dnů jsem zjistila, že nejde jen o hlídání dítěte, ale o rozpadající se rodinu a zoufalou potřebu podpory. Musela jsem se rozhodnout, jak moc se do jejich života vměšovat a jestli vůbec ještě umím být oporou.
Jsem Marie a po letech obětování pro rodinu jsem se ocitla na okraji zájmu svých dospělých dětí. Když jsem jim oznámila, že prodám rodinný dům, pokud nezačnou přispívat a zajímat se, roztočil se kolotoč emocí, hádek i nečekaných odhalení. Nakonec jsme si však všichni museli položit otázku, co pro nás znamená rodina a domov.
