Jmenuji se Julie a vyprávím příběh své babičky Marty, která po smrti dědy zůstala sama a nepochopená. Bojovala jsem s rodiči, aby jí pomohli, ale jejich nezájem mě ničil. V této zpovědi sdílím bolest, rodinné konflikty i naději, že jednou někdo Martu uslyší.
Jmenuji se Ivan a celý život jsem se snažil být dobrým otcem. Můj syn Lukáš se mi však postupně vzdaloval, až mezi námi zůstalo jen ticho a nevyřčená bolest. Teď, když už ho nemohu obejmout, přemýšlím, zda je možné najít odpuštění a pochopení tam, kde zůstaly jen trosky vztahu.
Celý život jsem se obětovala pro rodinu, ale když jsem konečně řekla dost a odmítla hlídat vnučku, obrátili se proti mně. Synova žena mě nazvala sobcem a já teď pochybuji, jestli mám právo na vlastní život. V srdci cítím bolest, ale i touhu po svobodě.
Jmenuji se Eva a během jediného roku jsem přišla o oba své syny, když byli v péči mé matky. Teď stojím před soudem, kde je moje vlastní máma obviněná z nedbalosti, a já nevím, jestli mám cítit vinu, vztek nebo jen prázdnotu. Příběh o rodinné tragédii, vině a otázkách, na které možná nikdy nenajdu odpověď.
Jednoho deštivého večera jsem si v zapadlé pražské hospodě přisedl k osamělé paní Květě. Z obyčejné večeře se stalo setkání, které mi obrátilo život naruby a donutilo mě přemýšlet o samotě, rodině a lidské blízkosti. Příběh o tom, jak jedno rozhodnutí může změnit nejen vás, ale i svět kolem.
Ve čtyřiceti pěti jsem snila o novém začátku, ale místo toho jsem se stala opět matkou na plný úvazek. Moje dcera Klára se po rozvodu vrátila domů i se svým synem Matýskem a náš život se obrátil vzhůru nohama. Každý den byl boj mezi touhou po svobodě a mateřskou láskou, která nikdy nezmizí.
Jmenuji se Petra a mám dvě malé děti s těžkými potravinovými alergiemi. Moji rodiče nedokážou pochopit, proč je pro nás tak důležité hlídat, co naše děti jedí, a kvůli tomu mezi námi vznikají hluboké rozpory. Tento příběh je o bolesti, lásce a hledání cesty ke smíření v české rodině.
Jednoho slunečného odpoledne jsem v parku potkala staršího muže, který mě požádal, zda by si mohl pochovat mé dcery – dvojčata. Jeho prosba mě zaskočila, ale to, co následovalo, změnilo můj pohled na lidskou laskavost a bolest. Tento příběh je o nečekaném spojení dvou generací, o ztrátě a naději.
Jmenuji se Marie a celý život jsem zasvětila rodině. Když mi dcera Jana nechala svého malého syna Tomáška, abych se mohla věnovat kariéře, neváhala jsem ani minutu. Po letech se však vrátila a obvinila mě, že jsem jí vzala dítě – a já dodnes nevím, kde jsme se navzájem ztratily.
Po letech rušného rodinného života jsem zůstala sama v našem panelákovém bytě na pražském sídlišti. Děti mají své rodiny a já jsem se propadala do samoty, dokud se do vedlejšího bytu nenastěhovala Alena. Její přátelství mi vrátilo chuť do života a naučilo mě, že i ve stáří může přijít něco krásného.
Tři roky jsem žila pod jednou střechou se synem Petrem a jeho ženou Lenkou. Po letech slibů, hádek a slz jsem je vyhodila z bytu a teď přemýšlím, jestli jsem jako matka selhala, nebo jim konečně dala šanci postavit se na vlastní nohy. Můj příběh je o bolesti, lásce i odvaze nechat děti odejít.
Jednoho dne mi má vnučka Anička řekla, že se za mě stydí, protože nejsem jako ostatní moderní babičky. Ta slova mě zasáhla do morku kostí a já začala pochybovat o všem, co jsem kdy dělala pro svou rodinu. V příběhu popisuji, jak jsem se snažila pochopit její svět, bojovala s vlastními nejistotami a hledala cestu zpět k jejímu srdci.
