Jmenuji se Jaroslav a včera jsem zažil něco, co mě donutilo přemýšlet o tom, jak se dnešní společnost chová ke starším lidem. V parku, kde jsem si chtěl jen na chvíli odpočinout, jsem se stal terčem posměchu a lhostejnosti. Tento zážitek mě hluboce zasáhl a přiměl mě zpochybnit, zda má stáří v naší zemi ještě nějakou váhu.
Jmenuji se Alena a v sedmašedesáti letech jsem zjistila, že domov není samozřejmost. Moje děti mě odmítly přijmout pod svou střechu a já se musím vyrovnat s pocitem odmítnutí i nejistotou, co bude dál. Tento příběh je o bolesti, hledání smíření a odvaze začít znovu.
Všechno začalo jedním telefonátem, který mi obrátil život naruby. Naše dcera Jana s manželem Tomášem se ocitli v těžké finanční situaci a já s manželkou Evou jsme se rozhodli jim pomoci. Netušil jsem ale, jak moc nás to všechny změní a jak hluboko může zajít rodinná bolest, když dobré úmysly narazí na nevděk a nepochopení.
Jsem Marie a nikdy jsem si nemyslela, že budu stát před otázkou, jestli dokážu přijmout dítě, které není z naší rodiny. Když si můj syn Petr přivedl domů svou snoubenku Janu i s její malou dcerkou, rozvířilo to v naší rodině staré rány a předsudky. Příběh o tom, jak těžké je otevřít srdce někomu, kdo do něj nepatří podle tradic, ale možná právě proto tam má být.
Jmenuji se Klára a poslední měsíce mého života se změnily v nekonečný boj mezi láskou k rodině a touhou po klidu. Svatba mé sestry Jitky, společné bydlení v malém bytě a babiččina bolestná samota mě nutí přehodnocovat, co vlastně znamená domov. Každý den se snažím najít řešení, které by nikoho nezranilo, ale čím víc se snažím, tím víc se vše zamotává.
Jsem Marie a stojím před těžkým rozhodnutím – mám mlčet o finančním tajemství svého syna, jak mě žádá, nebo mám být upřímná k jeho ženě, která mi začíná důvěřovat jako vlastní matce? Všechno se začalo hroutit, když jsem zjistila, že můj syn Petr tajně splácí dluhy, o kterých jeho žena Lenka nemá tušení. Každý den mě tíží vina a strach, že naše rodina ztratí důvěru a možná i samu sebe.
Jednoho deštivého večera mi máma oznámila, že už nechce žít sama a že se ke mně nastěhuje. Myslela jsem, že si dělá legraci, dokud mi nezavolala, že pronajala svůj byt a balí kufry. Teď žijeme pod jednou střechou a já se snažím najít rovnováhu mezi pomocí, svobodou a vlastní rodinou.
Jmenuji se Petra a před dvěma lety se mi rozpadl svět, když moje matka, která nikdy nebyla typickou mámou, náhle zmizela z mého života. Vdala se za bohatého podnikatele, přestala komunikovat se mnou i s mými dětmi a já dodnes nechápu, proč. Tento příběh je o bolesti, zklamání i naději, že jednou najdu odpovědi.
Jmenuji se Jana a vím, že jsem ve svém životě udělala mnoho chyb. Opustila jsem svého syna, když byl malý, abych mohla pracovat v zahraničí a zajistit mu lepší budoucnost. Po letech jsem se vrátila, abych mu to všechno vysvětlila, ale on mě odmítl – a já teď přemýšlím, jestli je možné napravit něco, co jsem tak dlouho zanedbávala.
Jsem Jana a právě jsem se dozvěděla, že moje snacha Lucie a syn Tomáš žijí s malým v přeplněném bytě s její problematickou rodinou. Musím se rozhodnout, jestli zruším své dlouho plánované plány, abych jim pomohla, nebo jestli si nechám říkat dobrá babička jen na oko. Všechno se ve mně pere a nevím, co je správné.
Jsem Pavel a nikdy bych nevěřil, že jedno jméno dokáže rozdělit naši rodinu. Po rozvodu jsem našel novou lásku v mladší Kateřině, ale když přišlo na pojmenování našeho syna, začal boj, který změnil všechno. Zápasili jsme mezi tradicí, bolestí a touhou po pochopení – a já stále nevím, jestli jsme udělali správnou věc.
Jmenuji se Marie, je mi 70 let a v posledních letech se cítím stále více izolovaná. Stále chodím do práce, protože mi to dává smysl života, ale osamělost je zdrcující. Rozhodla jsem se pozvat své děti a vnoučata, aby u mě zůstali, s nadějí, že zaplním prázdnotu. Tady je, co se stalo.
