Jmenuji se Ivana a můj svět se zhroutil, když jsem po letech manželství musela čelit nejen nevěře a násilí ze strany manžela, ale i tomu, že se ode mě odvrátily vlastní děti. Největší bolest mi nezpůsobil rozvod, ale chladné pohledy a mlčení mých synů, kteří mě vinili ze všeho zlého. I po letech stále hledám cestu zpět k jejich srdcím a kladu si otázku, jestli je možné znovu získat jejich důvěru.
Popisuji nejtemnější období svého života po narození dcery, kdy jsem se cítila opuštěná, nepochopená a ztracená v nové roli matky. Bojuji se samotou, odcizením od manžela a zoufale hledám cestu zpět k sobě. Je to příběh bolesti, naděje a otázky, zda je možné znovu najít samu sebe, když jste matkou.
Jmenuji se Zdeňka. Poté, co mi snacha Jana řekla, abych už nechodila na nedělní obědy, zůstala jsem sama se svými vzpomínkami a bolestí z rozpadlé rodinné tradice. Teď přemýšlím, jestli mám ještě místo v životě svého syna a co vlastně znamená být matkou, když už nejsem potřebná.
Jmenuji se Hana. Roky jsem žila ve stínu svého manžela, Pavla, a snášela jeho rozhodnutí i mlčky přijímala svůj osud. Když nás opustil v polorozpadlém domě na Vysočině, musela jsem s dcerou Lucií najít sílu začít znovu a postavit se nejen minulosti, ale i předsudkům vesnice.
Jedné bouřlivé noci jsem se rozhodla postavit svému manželovi Petrovi a říct mu, že už vedle mě žije jen jako stín. Mateřství se pro mě stalo osamělým bojem, zatímco jeho rodina zasahovala do každého kousku našeho života. Toto je můj příběh o hledání sebe sama v rodině, kde jsem měla pocit, že nemám právo existovat.
Jmenuji se Jana a po čtyřech dětech jsem konečně pochopila, jak moc jsem si komplikovala život kvůli špatnému přístupu ke spánku svých dětí. Příběh začíná v napjaté chvíli, kdy se hádám s manželem o to, proč náš nejmladší syn stále nespí. Sdílím své selhání i poznání, která mě vedla k tomu, abych se konečně přestala obviňovat a našla cestu k většímu klidu v mateřství.
Bez ohlášení jsem vstoupila do bytu svého syna Ivana a jeho ženy Lenky, přesvědčená, že jim udělám radost. Místo toho jsem se stala svědkem ticha, bolesti a napětí, které mě přiměly přehodnotit vše, co jsem si myslela o své rodině. Ten den mi změnil pohled na mateřství, babičkovství i vlastní hranice.
Můj syn Tomáš mi řekl, abych už nechodila, poté co mě jeho žena obvinila z něčeho, co jsem nikdy neudělala. Pocit zrady a ztráty důvěry roztrhal naši rodinu a já zůstala sama, přemítající nad každým okamžikem svého mateřství. Toto je můj pokus pochopit, kde jsem udělala chybu, a najít sílu odpustit.
Jmenuji se Jana a můj manžel Petr mi neustále vyčítá, že nevařím tak pestrá jídla jako jeho kamarádova žena Lenka. Petr nechápe, že naše rodinné podmínky jsou úplně jiné – Lenka je na mateřské a má čas na vaření, zatímco já pracuji na plný úvazek a starám se o dvě děti. Tento příběh je o tom, jak mě srovnávání s jinými ženami zraňuje a jak jsem se rozhodla postavit za sebe.
Během jediného roku jsem se stala mámou tří dětí, každé z nich přišlo na svět v jiném měsíci a já na to všechno byla sama. Vyprávím o každodenním boji osamělé matky v Česku, o odsudcích rodiny, nedostatku podpory a o síle, kterou jsem v sobě musela najít. Je to příběh o strachu, lásce a nečekané odvaze.
Seděla jsem na lavičce v parku, kojila svou malou dceru, když ke mně přistoupila neznámá žena a začala mě napomínat. Její slova mě zaskočila, ale rozhodla jsem se bránit nejen sebe, ale i všechny ostatní matky. Tento den mi změnil pohled na odvahu a sílu mateřství.
Jmenuji se Anna a celý život mě pronásleduje matčin hlas: „Nikdy nepouštěj svobodnou kamarádku přes práh.“ Po narození mého syna se můj vztah s nejlepší kamarádkou Markétou začal měnit, otrávený podezřením, které jsem v sobě nikdy nečekala. Tohle je příběh o tom, jak staré pověry dokážou rozbít přátelství a jak strach ze samoty může být silnější než láska.
