Ve 21 letech se Hana cítí naprosto izolovaně, přestože má stále živé rodiče, kteří pracují. Nechali ji, aby se o sebe postarala v nejkritičtějším období svého života, což ji vedlo k hluboké nenávisti k nim. Její otec, Ondřej, byl alkoholik, který fyzicky týral její matku, Barboru, která zase nic neudělala, aby změnila jejich zoufalou situaci. Tento příběh se zabývá Haniným bolestným poznáním, že někdy může být rodina, do které se narodíte, zdrojem vašeho nejhlubšího zoufalství.