Jmenuji se Zuzana a vyprávím příběh o tom, jak se moje rodina rozpadla kvůli nevyřčeným slovům a boji o dědictví po babičce. Moje máma nikdy neměla čas na mě ani na svou matku, ale na soudní spor se mnou našla sílu i energii. Je to příběh o zklamání, bolesti a otázce, zda dnes rodina ještě něco znamená.
Nikdy jsem necítila povinnost pomáhat své tchyni, protože dvacet let mezi námi panovala jen chladná vzdálenost a odmítnutí. Když se však ocitla v nouzi, musela jsem se postavit svým starým křivdám i vlastní pýše. Příběh o tom, jak jsem našla sílu odpustit a jak jedno rozhodnutí změnilo celý můj život.
Celý život jsem toužila po domě plném smíchu a rodinné pohody. Dnes, když mi zdraví slábne a děti přijíždějí jen z povinnosti, se cítím jako cizinec ve vlastním domě. Přemýšlím, jestli rodina znamená ještě lásku, nebo už jen povinnost a účetnictví.
Ve dvanácti letech se moji rodiče, Petr a Jana, rozvedli. Důvody jejich rozchodu mi nikdy nebyly jasné, ale následky byly plné hořkosti a rozdělení. O dvacet let později jsem se rozhodl odpustit otci Petrovi, což hluboce zasáhlo mou matku Janu a napjalo náš vztah.
