Ve svých šedesáti letech jsem se rozhodla najít svou první lásku, i když jsem si myslela, že minulost je dávno za mnou. Setkání s dávno zapomenutým mužem a jeho rodinou mi obrátilo život naruby a odhalilo tajemství, které jsem si nikdy nedokázala představit. Teď stojím před otázkou, zda lze skutečně uniknout svému minulému já.
Celý život jsem žila podle představ svých rodičů, kteří mě dusili svými očekáváními a touhou po dokonalosti. Každé jejich slovo, každý pohled mě tlačil dál od sebe samotné, až jsem se rozhodla vzepřít a hledat vlastní cestu. Můj příběh je o bolesti, vzdoru i naději, že někde tam venku existuje místo, kde mohu být sama sebou.
V den své maturity jsem utekla z domova, kde vládla mámina zloba a bratrova nemoc. Celé roky mě pronásledovalo svědomí, pocit viny a touha najít klid. Můj příběh je o rodinných konfliktech, hledání sebe sama a síle odpuštění.
Jmenuji se Tomáš a celý život mě provází pocit, že nikam nepatřím. Narodil jsem se s vzácnou genetickou poruchou a rodiče mě hned po porodu nechali v porodnici. Prošel jsem několika dětskými domovy a pěstounskými rodinami, ale skutečný domov jsem dlouho hledal marně.
Celý život jsem vyrůstal jen s mámou a babičkou v malém bytě na sídlišti v Ostravě. Táta o mně věděl, ale nikdy se neukázal, a máma o něm téměř nemluvila. Vždycky jsem cítil prázdné místo, které jsem se snažil zaplnit otázkami, vztekem i nadějí, že jednou najdu odpovědi.
Eliška byla adoptována do naší rodiny, když jí byly pouhé dva roky, rozhodnutí, které se tehdy zdálo správné, ale přineslo nepředvídatelné důsledky. Vyrůstala se svým mladším bratrem, Adamem, a vždy se cítila součástí naší rodiny. Na její osmnácté narozeniny jsme však odhalili tajemství, které před ní bylo skryto, což vedlo k sérii událostí, které zpochybnily samotné základy našich rodinných vazeb.
