Celý život jsem vyrůstal jen s mámou a babičkou v malém bytě na sídlišti v Ostravě. Táta o mně věděl, ale nikdy se neukázal, a máma o něm téměř nemluvila. Vždycky jsem cítil prázdné místo, které jsem se snažil zaplnit otázkami, vztekem i nadějí, že jednou najdu odpovědi.
Eliška byla adoptována do naší rodiny, když jí byly pouhé dva roky, rozhodnutí, které se tehdy zdálo správné, ale přineslo nepředvídatelné důsledky. Vyrůstala se svým mladším bratrem, Adamem, a vždy se cítila součástí naší rodiny. Na její osmnácté narozeniny jsme však odhalili tajemství, které před ní bylo skryto, což vedlo k sérii událostí, které zpochybnily samotné základy našich rodinných vazeb.
