Poprvé jsem se setkala s Lenkou prostřednictvím společného přítele na komunitní akci. Navzdory letům, která uplynula od našeho prvního setkání, jsme občas zůstaly v kontaktu. Lenka byla odolná žena, ale život jí přinesl více než dost výzev. Ve třiceti dvou letech měla svého druhého syna, Adama, a jen o dva roky později její manžel tragicky zemřel při autonehodě. Zůstala sama, aby se postarala o sebe a své dva syny v malém dvoupokojovém bytě.
Prozkoumejte mou cestu, jak jsem zvládala obtížné manželství, zatímco jsem byla hlavní živitelkou rodiny po dobu pěti let, a jak mi víra v Boha poskytovala útěchu, i když výsledek nebyl takový, jaký jsem si přála.
Když můj tchán zemřel, jeho skromné dědictví bylo rozděleno mezi jeho dvě děti: dceru Annu a syna Michala, mého manžela. Sourozenci vždy sdíleli silné pouto, ale dědictví nečekaně napjalo jejich vztah.
„Nikdy jsem nedostala jasné vysvětlení,“ říká frustrovaná Marie. „Jen nějaké nesmysly o pocitu v břiše a jak bychom mu měli věřit. Nikdy jsem nečekala, že to takhle dopadne.“
Můj nejmladší syn teď bydlí se mnou, zatímco studuje na vysoké škole. Musím tvrdě pracovat, abych ho uživil a pokryl jeho školné. Dalším zdrojem příjmu je pro mě příprava jídel pro místní cateringovou službu.
Jsem studentka na plný úvazek, dostávám stipendium a pracuji na částečný úvazek. Také píšu seminární práce pro další příjem. Pokud se mi podaří napsat 3-4 práce měsíčně, vydělám slušnou částku. O víkendech doučuji studenty připravující se na vysokou školu. Vždy jsem vynikala ve studiu a ráda jsem dělala rodičům radost dobrými známkami. Učení mi jde snadno. Ve škole jsem se účastnila všech možných aktivit.
Už nemáme takové bohatství jako dříve, ale pokaždé, když nás navštíví moje tchyně, nezapomene mi připomenout, že by moji rodiče mohli udělat více, aby nám pomohli.
Můj mladší bratr a já jsme měli každý svůj pokoj, stejně jako naši rodiče. Největší místnost, obývací pokoj, byla naším tradičním místem pro večerní rozhovory u kávy. Ale všechno se změnilo, když jsme zdědili dům v Praze.
Vyrůstali jsme ve stejném malém městě, dokonce ve stejné čtvrti. Navštěvovali jsme stejnou střední školu, i když jsem byla o dva roky mladší. Přáteli jsme se stali až později, prostřednictvím společných známých, když jsme objevili naši společnou minulost. Jan vystudoval inženýrství, zatímco já se věnovala kariéře ve vzdělávání. Budovali jsme spolu život. Miloval opravování věcí.
Starší žena v malém dvoupokojovém bytě, který zdědila, se rozhodla ho pronajmout pro dodatečný příjem. Její syn a jeho rodina se dočasně nastěhovali, ale situace se dramaticky změnila.
Před dvěma lety jsme s manželem udělali poměrně impulzivní rozhodnutí, kterého nyní hluboce litujeme. Všechno to začalo, když můj manžel dostal povýšení a já, následujíc svůj instinkt, navrhla, abychom si vzali hypotéku. Dlouho jsme, ještě před narozením našich dvou dětí, z nichž nejstarší právě oslavila 15 let, bydleli v pronajatém bytě. Nyní se potýkáme s důsledky tohoto rozhodnutí.
Nemohu pracovat na plný úvazek, protože naše dítě je stále velmi malé, takže se musím spoléhat na svého manžela. Dříve dostával bonusy, které nám hodně pomáhaly, ale situace se změnila.
