Naše dcera se vdala ve 21 letech, což nás překvapilo. Vždy jsme si představovali, že dokončí své vzdělání a vybuduje si kariéru, než se usadí. Život se však vydal nečekaným směrem a nyní nás obviňuje z finančních potíží, které má se svým manželem.
David byl nechvalně známý jako nepřístupný finanční ředitel velké české technologické firmy. Jeho chladná, vypočítavá a často nekompromisní povaha vzbuzovala mezi kolegy pocit strachu. Přesto se pod touto přísnou fasádou skrývala historie osobních bojů a obětí, o kterých vědělo jen málo lidí. Od raných let David čelil výzvám, které ho formovaly do impozantní postavy, kterou se stal, odhalující příběh vytrvalosti tváří v tvář neúprosným zkouškám.
Mnoho mladých rodin v České republice se ocitá v situaci, kdy si nemohou dovolit koupit vlastní bydlení a musí si pronajímat byty. Zatímco někteří rodiče pomáhají, moje situace je zcela jiná. I když máma a babička mají prostředky na pomoc, odmítají to udělat. Vdala jsem se za Jakuba ve 22 letech.
Nemohli jsme sehnat peníze na to, abychom přivezli tátu na Den díkůvzdání, aby viděl svou vnučku. Teď si myslí, že s ním nechceme trávit čas, a to rozbíjí naši rodinu.
Žili jsme v domě, který zoufale potřeboval opravy, ale finanční problémy nám bránily v jakémkoli zlepšení. Ve dvaceti jsem se vdala a opustila své malé město.
Odchod do důchodu může být pro některé náročným přechodem, ale pro mě a mého manžela to byla vítaná změna. Byli jsme nadšeni, že konečně máme čas si společně užívat naše zlaté roky. Po desetiletích tvrdé práce jsme si našetřili značnou částku peněz. Naše radost však byla krátkodobá, když naše dcera vyjádřila svou nelibost vůči našim životním rozhodnutím.
Můj manžel chce prodat dům mého otce. Je to prostorný třípokojový dům. Můj otec je starý a žije sám; proč by potřeboval tolik místa? Po prodeji bychom si mohli koupit malý byt pro sebe.
Myslely si, že mají vše promyšlené a očekávaly, že vydělají slušné peníze. Co je na tom tak složitého? Ona a já žijeme samy. Muži se na ženy jako my už nedívají. Děti jsou dospělé a pryč. Ale věci nešly podle plánu.
„Poslední tři roky žijeme pod jednou střechou s mojí tchyní, Janou. Kromě ní je tu můj manžel, náš tříletý syn a já. Nemůžeme si dovolit se odstěhovat. Manželův plat sotva pokrývá naše výdaje. I kdybych si našla práci, můj příjem jako učitelka na částečný úvazek by moc nepomohl. Takže žijeme spolu a snažíme se to zvládnout, ale věci jsou daleko od ideálu…“
Vždy jsem chtěla pro svou dceru to nejlepší a doufala, že se provdá do bohaté rodiny. Když si ale vybrala Honzu, muže s málem, byla jsem zdrcená. Nikdy jsem si nepředstavovala, jak se naše životy změní.
Proč? Protože zatímco moje rodina byla zaneprázdněná přípravami na svatbu, Radek a jeho matka přepisovali vlastnictví domu. Jmenuji se Sára. Je mi 26 let a nedávno jsem absolvovala vysokou školu.
Moje laskavá máma se vzdala dědictví, domu, ve prospěch své starší sestry. Teta Hana žije v malém dvoupokojovém bytě se svým synem, snachou a dvěma vnoučaty. Mezitím já bydlím u tchánů a šetřím na hypotéku. Můj mladší bratr také potřebuje podporu, ale zdá se, že to mámě nevadí. Teta Hana je starší než moje máma.
