Nikdy jsem si nemyslela, že budu v důchodu žebrat. Všechno v mém životě se zdálo být v pořádku. Měla jsem úžasného manžela a vždy jsme nacházeli společnou řeč s našimi dětmi. Téměř vždy. Jako každý rozumný člověk jsem přemýšlela o penězích. Ale nikdy jsem se nebála, že by mi došly. Koneckonců, šetřila jsem a když byl můj manžel ještě naživu, dokonce jsme spolu cestovali.
Když byl můj otec ještě naživu, koupil několik sousedních pozemků, aby vše vylepšil a vytvořil rekreační oblast. Často trávíme dovolenou na této nemovitosti, protože se nachází v krásném, klidném prostředí. Nedávný objev o péči mé matky o mé děti mě však zlomil srdce.
Jsme manželé 15 let a máme dítě. Nejsme bohatí, ale podařilo se nám něco málo ušetřit. Naše úspory se však rychle tenčí, když se snažíme podporovat vzdělání naší dcery. Nedávno se zdraví manželovy matky opět zhoršilo. Je nemocná asi šest měsíců a nyní čelíme břemenu platit za její lékařskou péči.
Jana měla vlastní byt, ale přestěhovala se zpět k rodičům, aby ušetřila peníze. Nyní se k nim přistěhoval i její bratr s manželkou, což dělá dům nesnesitelně přeplněným. Rodina tlačí na Janu, aby se odstěhovala, ale ona nemá kam jít.
Nikdy jsme naše dítě nepřihlásili na žádné aktivity. – Jana je rozhořčená. Její manžel to také popírá. Jak tedy zaplatíme nájem? Ukazuje se, že všechno
Když jsem se rozhodl přestěhovat do USA za prací, snažil jsem se zůstat pozitivní a soustředit se na příležitosti, které mě čekají. Navzdory smíšeným recenzím od přátel a odrazujícím komentářům na internetu jsem se rozhodl zůstat optimistický. Realita života a práce v zahraničí však byla mnohem náročnější, než jsem si představoval. A právě když jsem si myslel, že už to nemůže být horší, přidala sůl do rány tvrdá slova mé tchyně.
Celá rodina na mě začala tlačit, abychom prodali náš dům. Dokonce si našli důvody, jak to ospravedlnit. Říkali, že je neobyvatelný, příliš daleko od města a nestojí za tu námahu.
Marie označuje Jana, manžela své vnučky, za svého zetě. „Více než deset let byla moje dcera Lenka nemocná a zemřela před více než třemi lety. Ema měla tehdy jen dvacet let.“
Jana a její manžel se vzali během posledního ročníku vysoké školy. Znali se už od střední školy a jejich láska obstála ve zkoušce času. Ve 22 letech se stali rodiči.
Matka Sáry byla problémová žena, ale Sára byla vždy laskavá a ochotná pomoci. Chovala jsem se k ní jako k vlastní dceři. Nakonec se naše děti spřátelily, ale život nabral nečekaný směr.
Je mi 55 let a mému synovi je 30. Žili jsme v Praze a když bylo mému synovi 5 let, rozvedla jsem se s manželem, protože byl násilnický. Musela jsem se spoléhat jen na sebe, žila jsem od výplaty k výplatě, protože můj bývalý manžel neposkytoval žádnou podporu. Když bylo mému synovi 10 let, musela jsem učinit těžké rozhodnutí.
– „Nikdy bych si nepředstavovala, že se v padesáti dvou letech stanu takovým terčem posměchu, a to všechno kvůli vlastnímu synovi,“ stěžuje si Jana své nejlepší kamarádce. „Celý život pracuješ na dvou místech, šetříš každou korunu, bereš každou extra práci jen proto, aby tvůj syn měl víc, a nakonec jsi obviněna z toho, že jsi ho okradla! Je to neuvěřitelné…“
