Jmenuji se Lucie a po maturitě jsem utekla z domova, protože jsem už nemohla snášet matčiny výčitky a nenávist kvůli tomu, že jsem jí nepomáhala s péčí o nemocného bratra. Teď mi matka posílá nenávistné zprávy z různých čísel, přeje mi smrt a proklíná mě. Každý den se ptám sama sebe, jestli jsem opravdu tak špatná dcera, nebo jestli je chyba někde jinde.
Jednoho deštivého večera mi zavolala máma a znovu mě požádala o peníze. Vždycky jsem měla pocit, že musím rodině pomáhat, ale tentokrát jsem cítila, že už to dál nejde. Můj příběh je o tom, jak jsem hledala hranici mezi tím, co dlužím své rodině, a tím, co dlužím sama sobě.
Od dětství mi rodiče dávali všechno, co jsem si mohla přát, ale za tu cenu, že jsem nikdy neměla svobodu rozhodovat o svém životě. Když jsem se konečně pokusila postavit na vlastní nohy, vztah s matkou se vyhrotil do bodu, kdy mi v slzách oznámila, že už to se mnou nevydrží. Teď stojím v prázdném bytě a přemýšlím, jestli jsem opravdu ta nevděčná dcera, nebo jen člověk, který touží po vlastním životě.
Jmenuji se Petra a nikdy bych nevěřila, že se vlastní rodina může obrátit proti mně kvůli bytu, který jsem si těžce vydřela. Moje švagrová Jana ode mě očekává, že jí daruji svůj byt, a moje máma mě do toho tlačí. Bojuji s pocitem zrady, bezmoci a hledám sílu postavit se za sebe.
