Jmenuji se Tereza a nikdy nezapomenu na ten den, kdy mi zavolali z útulku, že strýčkův pes Max má být utracen. S bratrem Petrem jsme se okamžitě rozhodli jet přes půl republiky, abychom Maxe zachránili, i když to znamenalo postavit se vlastní rodině a jejich názorům. Ten den změnil nejen Maxův osud, ale i naše vztahy v rodině a pohled na to, co znamená být zodpovědný za živou bytost.
Jmenuji se Petra a nikdy nezapomenu na den, kdy se svět kolem mě zhroutil. Moji vytoužení synové, dvojčata Matěj a Šimon, byli nejdřív zdraví, ale pak se ukázalo, že oba trpí vzácnou srdeční vadou. Musela jsem bojovat nejen s nemocí svých dětí, ale i s nepochopením rodiny a bezmocí v českém zdravotnictví.
Jmenuji se Klára a celý život jsem žila ve stínu nevyřčených slov, která jsem toužila slyšet od svého otce. Tento příběh je o tom, jak jsem se snažila pochopit jeho tichou lásku, která se projevovala jen v drobných gestech, a jak mě to poznamenalo na celý život. Možná právě proto jsem se naučila vnímat lásku v maličkostech, ale stále si kladu otázku, zda by jeden upřímný rozhovor nemohl změnit úplně všechno.
Jmenuji se Jana Novotná a nikdy nezapomenu na ten Štědrý den, kdy se mi narodil syn bez známek života. Všechno, co jsem si kdy představovala o mateřství, se během několika minut změnilo v zoufalý boj o jeho první nádech. Dnes, když ho držím v náručí, stále přemýšlím, proč právě my jsme dostali druhou šanci.
Jmenuji se Jana a celý život jsem bojovala za to, aby naše zahrada nebyla jen obyčejný trávník, ale místo, kde roste zelenina, květiny a kde se tvoří vzpomínky. Můj muž Petr nikdy nepochopil, proč se tolik dřu, a často jsme kvůli tomu vedli hádky. Dnes, když stojím mezi záhony a slyším jeho slova v hlavě, přemýšlím, jestli jsem opravdu tvrdohlavá, nebo jestli je v tom něco víc.
Jmenuji se Tomáš a když mi bylo osm, můj táta nás opustil. Po třiceti letech, kdy jsem si vybudoval úspěšnou kariéru a zdánlivě dokonalý život, se zničehonic objevil zpět v mém životě. Jeho návrat otevřel staré rány a donutil mě přehodnotit, co pro mě znamená rodina, odpuštění a skutečné štěstí.
Jmenuji se Petra a už osm let žiji s manželem Michalem v malém bytě na pražském sídlišti. Moje tchyně Alice je pro okolí vzorem laskavosti, ale její neustálé zasahování do našeho života mě dohání k zoufalství. Dnes vám popíšu, jak její „pomoc“ téměř rozbila naši rodinu a proč jsem musela najít sílu postavit se jí.
Sedím na studené lavičce před panelákem v Brně a v hlavě mi zní poslední slova, která jsem na mámu vyštěkla. Po třech měsících ticha se odhodlávám zazvonit u jejích dveří, protože vím, že bez ní mi v životě něco zásadního chybí. Příběh o tom, jak jsem sebrala odvahu překonat hrdost, pochopit máminy obavy a znovu najít cestu k sobě.
Po letech dřiny jsme s manželem koupili vysněný dům na okraji Prahy. Netušila jsem, že právě moje sestra a její manžel vymyslí plán, jak nás o něj připravit. Teď stojím před otázkou, zda rodina opravdu znamená všechno, když jde o peníze a závist.
Jmenuji se Lucie a nikdy nezapomenu na den, kdy mi lékaři oznámili, že čekám trojčata. Můj slabý srdce mělo rozhodnout o životě mých dětí, ale já jsem se postavila všem doporučením a rozhodla se bojovat za všechny tři. Tento příběh je o odvaze, strachu, rodinných konfliktech a o tom, co znamená být matkou v zemi, kde se na zázraky moc nevěří.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že jedno odpoledne na dětském hřišti převrátí můj život naruby. Vždycky jsem byla klidná a rozvážná máma, ale když jsem viděla, jak někdo ubližuje mé malé Aničce, ztratila jsem kontrolu. Teď mě tíží výčitky a ptám se sama sebe, jestli jsem opravdu ochránila svou dceru, nebo jí spíš ukázala, jak snadno se dá podlehnout hněvu.
Jmenuji se Viktorie a po hádce s dcerou jsem přišla o možnost vídat svou milovanou vnučku Zuzanku. Zoufale se snažím najít cestu zpět k rodině, ale místo smíření přichází soudní zákaz styku. V srdci mi zůstává jen bolest a otázka, zda je možné překonat rodinné roztržky, když už nezbývá nic než ticho.
