Jmenuji se Jaroslav a pracuji jako zdravotní bratr na neurologické rehabilitaci v Brně. Po vlastním mozkovém infarktu mě z nemocnice nevyzvedl nikdo z rodiny a já zůstal sám. Toto je můj příběh o ztracené lásce, rodinných konfliktech a hledání odpuštění.
Jsem Alena, matka tří dětí, která se snaží udržet rodinu pohromadě navzdory každodenním bojům s nedostatkem peněz, nepochopením a vlastní únavou. Příběh začíná dramatickým večerem, kdy se snažím připravit slavnostní večeři, ale místo vděčnosti čelím výčitkám a tichu. Skrze bolestné rozhovory a vnitřní monology odhaluji, jak těžké je být matkou v dnešním světě a jak snadno mohou být oběti rodičů přehlíženy.
Jmenuji se Jana a po patnácti letech manželství jsem musela svému muži říct, že už ho dál nemůžu živit a starat se o něj. Bylo to rozhodnutí, které mě stálo spoustu slz, výčitek i odvahy. Tento příběh je o tom, jak jsem se postavila za sebe, i když mě to málem zlomilo.
Jmenuji se Ivana a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem musela pustit ruku své dvouleté dcery Aničky. V nemocničním pokoji, obklopená sestrami, které tiše zpívaly ‚Prší, prší‘, jsem čelila nejtěžšímu rozhodnutí svého života – darovat Aniččiny orgány jiným dětem. Tento příběh je o bolesti, lásce a odvaze, o které jsem netušila, že ji v sobě mám.
Jmenuji se Jana a celý život jsem byla ta, která drží rodinu pohromadě. Jednoho večera mi manžel Petr svým lhostejným komentářem otevřel oči a já se rozhodla ukázat mu, jaké to je, když se domácnost rozpadá. Tento příběh je o bolesti, nepochopení, ale i odvaze postavit se za sebe.
Dnes byl den, kdy jsem cítila, že se mi svět rozpadá pod rukama. Mezi neutuchajícím pláčem mé dcery Aničky a netrpělivostí mé tchyně Jarmily jsem byla donucena čelit vlastním hranicím jako matka i snacha. Toto je příběh o tom, jak se obyčejné odpoledne proměnilo v boj o empatii a pochopení v naší rodině.
Jmenuji se Jozef a právě teď stojím v kuchyni našeho starého domu ve Valašském Meziříčí. Snažím se přesvědčit maminku, aby prodala dům, který pro ni znamená celý život, zatímco pro mě je to jediná šance začít znovu s mojí ženou. V tichu mezi námi se mísí bolestné vzpomínky, nevyřčené výčitky a touha po lepším životě.
Můj manžel Petr mi po šestnácti letech manželství oznámil, že chce rozvod. Vše, co jsme spolu vybudovali, se v jediném okamžiku zhroutilo. Vzpomněla jsem si na slova své maminky a začala bojovat nejen o sebe, ale i o naši dceru.
Celý život jsem věřila, že rodina drží pohromadě, ale když jsem potřebovala pomoc s dětmi, moje vlastní máma mě zklamala. Po narození nejmladšího syna se mezi námi otevřela propast, kterou jsem nečekala. Teď stojím před otázkou, jestli má smysl dál bojovat o vztah, který možná nikdy nebyl skutečný.
Jmenuji se Lucie a můj život se zhroutil v jediném okamžiku, kdy jsem zjistila, že mě můj manžel Petr podvádí s mojí nejlepší kamarádkou Janou. Musela jsem čelit nejen zradě, ale i vlastní rodině, která mě obviňovala z rozvratu manželství. Tento příběh je o tom, jak jsem v české realitě našla sílu odpustit, postavit se na vlastní nohy a začít nový život pro sebe a svého syna.
V kuchyni naší panelákové kuchyně se rozhořela hádka, která otřásla základy naší rodiny. V zoufalství jsem sáhla po modlitbě, která mi pomohla najít klid a sílu čelit bolesti i nedorozumění. Díky víře jsem pochopila, že i v těch nejběžnějších chvílích může člověk najít cestu k odpuštění a smíření.
Jednoho dne mi zavolala sousedka a oznámila mi, že moje snacha odvezla vnoučata a řekla, že už je nikdy neuvidím. V tu chvíli se mi zhroutil svět a začala jsem přemýšlet, kde se stala chyba a jestli jsem opravdu tak špatná, jak o mně snacha tvrdí. Tento příběh je o bolesti, nedorozuměních a touze po smíření v jedné obyčejné české rodině.
