Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že jednoho večera budu stát v kuchyni, třást se a prosit Boha, aby mi dal sílu přežít další den v naší rodině. Když se otec zhroutil pod tíhou svých dluhů a máma mě začala obviňovat, že jsem jí zničila život, zůstala jsem sama proti všem. Modlitba a víra byly jediné, co mě drželo nad vodou, když jsem musela čelit nepochopení, výčitkám i vlastnímu strachu.
Jmenuji se Ivana a poslední rok jsem se přistihla, že raději zůstávám v práci déle, než abych šla domů za svým mužem. Naše manželství se změnilo v nekonečný kolotoč hádek, výčitek a mlčení. V tomto příběhu otevřeně popisuji, jaké to je žít s pocitem, že domov už není útočištěm, ale místem, odkud chci utéct.
Vyrůstala jsem jako premiantka, která měla před sebou slibnou budoucnost. Po svatbě a narození syna jsem se však ocitla v pasti rodinných očekávání a manipulací ze strany tchyně. Jednoho dne, když mi syn položil nevinnou otázku, jsem už nedokázala mlčet a všechno se změnilo.
Začnu tím nejdůležitějším. Zamilovala jsem se do manžela své nejlepší kamarádky. Situace byla trochu komplikovanější, ale to je podstata. Bez ohledu na to, co kdo říká, nelituji toho. Bylo to nutné, protože ona ničila své manželství a život muže, kterého jsem milovala. Podle mého názoru si zasloužím trochu vděku. Tomáš a Šárka se potkali na vysokoškolské párty.
Věděla jsem, že to bude problém ještě předtím, než jsme se vzali, a upřímně mě to hodně znepokojovalo. Samozřejmě jsem si své pocity nechala pro sebe—proč je odhalovat? Ale posuďte sami. Tady je, co se stalo.
Bylo mi teprve 23 let, když mě opustil můj manžel a nechal mě samotnou vychovávat našeho malého syna, Michala. Michalovi byly tehdy pouhé tři roky. Můj manžel odešel, protože nezvládal odpovědnost rodinného života – raději utrácel peníze za sebe než za nás. Nyní, po letech, je můj vztah s Michalem napjatý a jednoduchá žádost k mé snaše vedla k obvinění, že se snažím zničit jejich rodinu.
Naše nejstarší dcera má 9 let a nejmladší 7. Oba, můj manžel Jan i já, pracujeme na plný úvazek. Naše starší dcera chodí do základní školy, zatímco mladší je ve školce. Obecně zvládáme náš rušný život dobře, ale nedávná návštěva rodiny všechno obrátila vzhůru nohama.
Nemůže žít v takových podmínkách, takže to je ono. Vezmi hadr a já uklidím zbytek domu, protože ty to neumíš pořádně. Pak samozřejmě nic.
Od začátku jsem měla pochybnosti o Evě. Byla to svobodná matka s malou dcerou. Ale moje snacha brzy prokázala, že má dobré srdce. Její osobnost je
– Už tři měsíce nemluvím s mámou! – říká pětatřicetiletá Jana. – Zablokovala jsem ji všude, dala na černou listinu a co je nejdůležitější, přestala jsem jí finančně pomáhat… Teď platím jen za její byt a jednou měsíčně objednávám doručení potravin se všemi těžkými věcmi: obiloviny, olej na vaření, cukr. A to je vše. Všechno ostatní si musí platit sama.
„Myslela jsem, že si dělá legraci, ale pak zavolala a řekla, že našla nájemníky pro svůj dům,“ říká Sarah. „A co teď? Stěhuje se k vám?“
Zůstala jsem blízko s tátou a často trávila léta návštěvami u jeho rodičů (mých prarodičů) v malém přímořském městečku. Deset let po jejich rozvodu se máma znovu vdala a nyní trvá na tom, abych se sblížila s novou nevlastní sestrou, Evou, jejíž nedostatek taktu je nesnesitelný.
