„Umístil svou matku do domova důchodců, vrátil se pro dědictví, ale jeho jméno nebylo v závěti“
„Myslím, že nejlepší by bylo prodat naše domy a koupit jeden velký pro celou rodinu.“ – „Michaeli, to nemůžu. Žili jsme tady s tátou celý náš život.“
„Dcera Trvala na Tom, Aby Její Otec Šel do Domova Důchodců“: Jan Nechtěl Opustit Dům, Kde Prožil Šťastný Život se Svojí Manželkou
Jan stál na verandě, neschopen uklidnit své třesoucí se ruce. Právě měl velmi nepříjemný rozhovor se svou dcerou, Lenkou. Trvala na tom, že její otec musí jít do domova důchodců, protože prostě není dostatek místa pro všechny. Dům nebyl příliš velký. Byly tam jen dvě malé ložnice. Jan bydlel v jedné a Lenka se svou rodinou obývala druhou.
„Propuštěna z nemocnice, mé děti řekly, že nemohu žít sama: Čekala mě životní lekce“
Čekala mě životní lekce… Když přemýšlím o své minulosti, ptám se sama sebe, zda jsem byla dobrá matka, zda jsem udělala chyby, za které nyní draze platím… Celý svůj život jsem věnovala svým dětem. Vychovávala jsem je sama. Můj manžel zemřel, když bylo našemu synovi teprve dva měsíce, a v té době jsme už vychovávali naši nejstarší dceru. Tvrdě jsem pracovala. Ale nikdy
„Mám osmdesátiletého nevlastního otce, který žije ve venkovském úpadku: Navrhl jsem domov důchodců a on se zhroutil“
Jsem rozpolcená mezi dvěma obtížnými situacemi. Jako svobodná matka s malou dcerou se snažím věnovat se její výchově a zajistit jí co nejlepší dětství. Na druhé straně mám osmdesátiletého nevlastního otce, Václava, který žije sám v chátrajícím domě v malé venkovské vesnici. Situace se stává čím dál tím vážnější a naše nedávný návrh, aby se přestěhoval do domova důchodců, vyvolal u něj emocionální zhroucení, což nás přivedlo k bolestnému patu.