Jmenuji se Marie a už téměř čtyřicet let žiju v jednom pražském bytě. Můj syn Petr mě teď přesvědčuje, abych byt prodala a přestěhovala se do menšího, prý praktičtějšího bytu nebo dokonce do domova pro seniory. Ale jak mám opustit místo, kde jsem vychovala děti, kde jsem milovala i trpěla, kde každý kout šeptá příběhy mého života?
Přijela jsem s dětmi k mamince, toužila po klidu, ale místo toho jsem se ocitla v pasti starých křivd a očekávání. Snažím se chránit své děti před napětím, které mezi mnou a mámou panuje, a přitom neztratit samu sebe. Hledám odpověď na otázku, jestli lze být dobrou dcerou i matkou zároveň.
Jmenuji se Vladimír, je mi 72 let a poslední roky mě tíží samota v našem velkém rodinném domě. Rozhodl jsem se pozvat své děti a vnoučata, abychom znovu zažili společné chvíle, ale místo radosti přišly nečekané konflikty a bolestné otázky. Příběh o tom, jak těžké je překonat propasti mezi generacemi a najít cestu zpět k sobě.
Jsem Marie a můj domov se za posledních šest měsíců proměnil v pole napětí. Můj syn Petr a jeho žena Anna se ke mně nastěhovali s tím, že to bude jen dočasné, ale místo rodinné pohody přišlo odcizení a hádky. Teď stojím před otázkou, zda mám právo být ve vlastním domě, nebo jestli už jsem jen hostem ve svém životě.
Jmenuji se Alena a v sedmašedesáti letech jsem zjistila, že domov není samozřejmost. Moje děti mě odmítly přijmout pod svou střechu a já se musím vyrovnat s pocitem odmítnutí i nejistotou, co bude dál. Tento příběh je o bolesti, hledání smíření a odvaze začít znovu.
Začalo to jako dar – domov bez nájmu od mého otce, ale brzy jsem zjistila, že nic není zadarmo. Každý den jsem bojovala s pocitem vděčnosti i nesvobody, zatímco se naše rodina pomalu rozpadala pod tíhou nevyřčených očekávání. Nakonec jsem musela najít odvahu postavit se otci i sama sobě a rozhodnout, co pro mě znamená skutečný domov.
Když jsem se rozhodl přivést svou maminku, Jarmilu, k sobě domů, věřil jsem, že je to správné rozhodnutí. Po měsíci jsem ji však musel vrátit zpět do jejího malého rodného města. Přátelé mě považují za bezcitného, ale situace byla mnohem složitější, než si dokázali představit.
Jsem Petr a s manželkou Janou jsme celý život tvrdě pracovali, abychom si splnili sen o vlastním domově. Naše úsilí pro naše syny, Tomáše a Jakuba, však vedlo k nečekanému zvratu, když se nás pokusili vyhnat z našeho domu. Tento příběh je o zradě, rodinných konfliktech a hledání odpuštění.
Jako rodič dvou dospělých dětí, Jiřího a Emilie, jsem si vždy přál zajistit jim pevný základ pro život. Jiří, ženatý s citlivou Alenou, žije v jiném městě se svým dítětem a daří se mu v kariéře. Emilie, na druhou stranu, byla vždy svobodným duchem rodiny. Tento příběh odhaluje, jak se jednoduchý akt rodičovské podpory promění v životní lekci o odpovědnosti, rodinných vazbách a pravém významu domova.
