Týden jsem neměla od své dcery žádnou zprávu, což se nikdy nestalo. Když jsem ji našla v jejím novém domově na vesnici, čekal mě šokující pohled na její ruce a odhalení, které změnilo náš vztah i můj pohled na rodinu. Příběh o mateřské úzkosti, rodinných tajemstvích a odvaze postavit se pravdě.
Můj život vypadal zvenčí jako pohádka, ale uvnitř jsem byla vězněm ve vlastním domově. Můj manžel Tomáš mě roky ovládal a já se bála cokoli změnit. Teprve když jsem se ocitla na dně, našla jsem v sobě sílu postavit se za sebe a začít znovu.
Po letech šetření jsem si konečně splnila sen a koupila byt v krásné pražské čtvrti. Brzy jsem však zjistila, že za zdmi sousedního bytu se odehrává drama, které mě nenechává spát – malý Honzík trpí a já nevím, jak mu pomoci. Tato zkušenost mě donutila přehodnotit, co znamená být dobrým sousedem a člověkem.
Jmenuji se Eva a vždycky jsem obdivovala svou sousedku Martinu pro její eleganci a klid. Po svatbě se však začala měnit – ztrácela jiskru v očích a její úsměv byl čím dál vzácnější. Když jsem zjistila, co se za jejími zavřenými dveřmi skutečně děje, změnilo mi to pohled na celý náš dům i na to, jak málo někdy víme o životech druhých.
– Tento týden mi zavolala dcera a řekla: „Mami, vadilo by ti, kdybych přijela v pondělí a zůstala pár týdnů?“ – vypráví 55letá paní Nováková. – Odpověděla jsem: „Samozřejmě, že mi to nevadí, přijeď.“ Zdá se, že dohazovač je u nich opět na návštěvě! Mezitím naše Ema hledá útočiště.
Nedávno jsem se rozhodla zpomalit a začít žít pro sebe. Zvláště když moje dcera Eliška už má 29 let, myslela jsem si, že je čas, aby začala přebírat více zodpovědnosti. Netušila jsem však, že mé dobré úmysly mě zavedou do komplikované a bolestivé situace.
Když tříletý chlapec otevřel dveře policistům, byli šokováni scénou uvnitř. Matka a jejích pět dětí zoufale potřebovali pomoc a policisté věděli, že musí jednat rychle.
