Jmenuji se Matěj a celý život jsem byl terčem posměchu kvůli svým velkým uším. Každý den ve škole byl pro mě bojem, dokud jsem se nerozhodl postavit svému strachu čelem a podstoupit malý zákrok. Tento příběh je o tom, jak jsem našel sebevědomí a pochopil, že skutečná změna začíná uvnitř.
Jmenuji se Tomáš a až po letech manželství jsem zjistil, jaké temné stíny se skrývají v dětství mé ženy Anny. Její mlčení mě vždycky zraňovalo, ale nikdy jsem netušil, jak hluboké jizvy v sobě nosí. Když mi konečně otevřela své srdce, změnilo to nejen náš vztah, ale i můj pohled na rodinu a odvahu přežít.
Jmenuji se Jana a už patnáct let pracuji jako učitelka v mateřské škole na okraji Brna. Příběh malé Veroniky, tiché holčičky s těžkým osudem, mi navždy změnil pohled na to, co znamená být oporou dítěti. V tomto vyprávění odhaluji, jak těžké je někdy pomáhat, když se proti vám staví nejen okolnosti, ale i vlastní bezmoc.
Když jsem byl malý, měl jsem úplnou, šťastnou rodinu. Byli jsme tři: já, máma a táta. Ale život píše nepředvídatelné příběhy. Máma skončila v nemocnici. Brzy už nebyla na tomto světě. A táta začal pít. Snažil se tak moc vyrovnat se svým zármutkem. Lednice byla často prázdná. Chodil jsem do školy špinavý a hladový. Přestal jsem
Mám syna jménem Vojta, kterému je 6 let. Vojta nemá žádné umělecké dovednosti nebo talent, ale miluje kreslení. V našem domě máme speciální místo, kde uchováváme všechny Vojtovy kresby. I když nejsou dokonalé, vkládá do nich hodně úsilí. Mezi těmito kresbami jsou i portréty mě a mé matky, protože spolu trávíme hodně času.
